Recenze: Skokan

Příběh o cestě za štěstím a novým životem.
 
 
 
Julius je zrovna propuštěn z vězení. Doma ho nečeká zrovna vřelé uvítání, nemá kam jít. Jednou z možností je vrátit se k bandě drogově závislých kamarádů a začít znovu prodávat pervitin, což by znamenalo skoro jistý návrat do basy, a to se mu nechce. V televizi dávají pořad o probíhajícím filmovém festivalu v Cannes. Nějaký opilec, neherec, tu prý dostal cenu a stal se celebritou. Je rozhodnuto, Julius se vydává do Cannes stát se slavným.

Skokan je nové road movie režiséra a scénáristy Petra Václava. Mezi jeho snímky patří například Zpověď zapomenutého či Cesta ven. Není to poprvé, co se Petr Václav ve své tvorbě zaměřuje na romskou problematiku a jejich život, z předchozích snímků to je například už zmíněná Cesta ven či Nikdy nejsme sami. Jako režisér ztvárňuje romský život s nadhledem i citem a dokáže toto citlivé téma vkusně přiblížit divákům.

Dá se tedy říct, že snímek byl pro něj osudový a změnil mu život. Nejde tu však jen o snímek, je to vlastně tak trochu i životní příběh představitele hlavního protagonisty, Julia Oračka. Několikrát trestaný Oračko byl, stejně jako fiktivní hrdina, před natáčením ve vězení, odkud ho tvůrci Skokana dostali ven na podmínku, aby mohli natočit film. Od té doby je na svobodě a žije slušný život. Dá se tedy říct, že snímek byl pro něj osudový a změnil mu život. Nutno podotknout, že vzhledem k tomu, že Oračko není profesionální herec, tak byl jeho výkon slušný a věrohodný. Mezi další herce patří Klaudie Dudová, Zdeněk Godla, Milan Cifra či francouzská herečka Karidja Touré a mnozí další. Je znát, že režisér již s mnohými z herců v minulosti spolupracoval a styly herců a režiséra se vzájemně doplňují.

Pro příběh je důležité i prostředí, ve kterém se odehrává. Za prvé jde o romské prostředí, ze kterého chápeme pozadí hrdiny. Pak je tu Cannes a Francie celkově. Pro hrdinu velká neznámá, která se stává jeho náhradním domovem. Je důležité říci, že tvůrci natáčeli opravdu v Cannes v době festivalu, což dodává snímku na ještě větší věrohodnosti. Dalším prostředím je Itálie, konkrétně Řím, kde se hrdina ocitá po odchodu z Cannes. Řím i Cannes představují divákům své kouzlo a po zhlédnutí se tam zatoužíme podívat.

Ve filmu je mimo jiné výrazná i hudební stránka, kdy protagonista, aby se v cizím městě uživil, zpívá na ulici romské písně. Oračko má příjemný hlas, který se dobře poslouchá a samotný tón písně zdá se doplňuje příběh.

Celkově je však Skokan takový zvláštní snímek. Působí trochu jako cestopisná reportáž, trochu jako dokumentární film a trochu jako romance. Tvůrce, zdá se, chtěl ukázat život Romů z pohledu člověka, který se snaží napravit, co udělal a stát se spořádaným občanem, ale nejde mu to. V oficiálním synopsi najdeme, že jde o komedii, ale ono to tak vlastně moc není. Ano, lze najít světlé úsměvné momenty, ale v zásadě je to celé takové depresivní a má těžko stravitelný nádech. Navíc i přes krátkou devadesátiminutovou stopáž, je v některých částech film příliš zdlouhavý a vleče se. Na druhou stranu, Julius Oračko, který zosobňuje hlavního hrdinu, je nejsvětlejším bodem snímku. Už samotný fakt, že mu účast na filmu pomohla zbavit se kriminální minulosti, je pozitivem, které stojí za to zmínit. A je vidět, že kvůli tomu do toho dal vše.  Skokan je umělecký počin, který možná není úplně pro všechny, a ne každého musí nutně nadchnout.  Je to takový ten film, ze kterého v závěru nemusíte úplně pochopit, co chtěl vlastně autor říci.
 
 

Doufám, že jsem to napsal správně.

Zeleninka ze zahrádky.