Recenze: Skrytá čísla / Hidden figures

Musíme hrát s tím, co máme.
 
 
 
Že studnice skutečných příběhů ještě zdaleka není prázdná dokázal americký režisér Theodore Melfi. Ve Skrytých číslech se vrátil do doby, kdy nad světem visela hrozba třetí světové války a také zbrusu nový ruský satelit. Ano, šedesátá léta minulého století svými událostmi přitahují filmaře jako magnet a Melfi se ve snímku odvážně pustil nejen do tématu studené války a vesmírných závodů, ale rovnou i do ženské emancipace a boje za práva černošského obyvatelstva. A ne neúspěšně.

Geniální afroamerické matematičky způsobí malou afroamerickou revoluci.Už 12. dubna 1961 sovětský kosmonaut Jurij Gagarin jako první člověk vzlétne do vesmíru. A nikdo neví, že vesmírný program USA není ani zdaleka tam, kde by měl být. Nejenže se NASA neblíží vyslání vlastního zástupce do kosmu, ale zatěžuje sama sebe svou nepřizpůsobivostí vůči ženám a vůči černochům. Geniální afroamerické matematičky Katherine Goble (Taraji P. Henson), Mary Johnson (Janelle Monáe) a Dorothy Vaughan (Octavia Spencer) svými výpočty pomohou vyslat na oběžnou dráhu Američana Johna Glenna a způsobí malou afroamerickou revoluci uprostřed jednoho z nejriskantnějších podniků v dějinách USA.

Ach ano, Spojené státy americké, země svobody, země zaslíbená. Těžko si představit, že před 50 lety bylo sice USA technicky daleko, ale lidsky se ještě nedokázalo přizpůsobit. Jen nás mrazí, když vidíme nápisy počítače pro barevné, kafe pro barevné, barevným vstup zakázán nebo hlavní hrdinku běžící na záchod pro barevné, vzdálený 800 metrů od jejího pracoviště. Ještěže tu je pokrokový šéf Kevin Costner, který by pro předehnání Rusů ve vesmírných závodech udělal cokoliv a pro rozlišování barevných a bílých, žen a mužů nemá pochopení, nejdůležitější je mozek, ať je číkoliv. A právě takovými skulinami dokáže proklouznout genialita tří hlavních hrdinek, které musí ukázat, že ve světě mužů mají i ženy své právoplatné místo.

Nicméně, kdo bude lehce zklamaný, je skalní fanoušek Teorie velkého třesku, ve které podivín Sheldon Cooper řeší i ty nejzapeklitější rovnice. Jaká jiná role by tedy mohla být Jimu Parsonsovi souzena než hlavní inženýr výpočetního střediska v NASA. Bohužel, v roli nesympatického Paula Stafforda vychází celkově trochu jako předpojatý hlupák a ze svého matematického génia neukáže zhola nic, zatímco hlavní představitelka bleskově počítá jednu rovnici za druhou. Ano, je to tak, Katherine Goble ukradla Sheldonovi jeho tabuli. Alespoň mu tak zůstal fix, který v šedesátých letech ještě nepoužívali.

Opravdový potlesk si zde zaslouží scénář a režie. Výběr knižní předlohy, plné ošemetných témat, do kterých se lze snadno zamotat a způsobit přeplácanou filmovou katastrofu, se tentokrát povedl na jedničku. Skrytá čísla jsou dobře vystavěný snímek okolo ústředního tématu, kterým je boj černošských žen za svá práva v povolání, kde se to jen hemží bílými muži. Čekali bychom tedy úmorné drama? Kdepak, na příběh je nahlíženo s neuvěřitelnou lehkostí a důsledností. Na své si přijdou lidé se zájmem o historii, nadšenci do vesmírných programů, feministky, ale i tací, kteří jen hledají kvalitní snímek, u kterého si zalenoší, ale neztratí zbytečně čas.
 
 

Já tak ráda trsám, trsám.
 
 

Do boje dámy!
 
 

Haló! Tady. Já to vím.