Recenze: Vážený občan / El ciudadano ilustre

Nebezpečné návraty do rodného města.
 
 
 
Daniel Mantovani je oslavovaným spisovatelem. Je to už čtyřicet let, co utekl z Argentiny a teď žije ve vile ve Španělsku, obklopen knihami a služebnictvem. Před pár roky dokonce získal Nobelovu cenu za literaturu, a to mu přineslo obrovskou slávu. Je však také pravda, že od té doby nic nenapsal, jiskra se vytratila. A tak, když ve změti oficiálních dopisů najde poněkud neformální pozvání do svého rodného argentinského zapadákova, rozhodne se po delším uvažování, že tam pojede. Má mu zde být udělen čestný titul váženého občana, co špatného se může stát? Vzpomínky, dávné lásky, stará přátelství a všechno, co s sebou nese návrat do rodné vesnice, mu připraví životní lekci a možná i novou inspiraci na psaní.

Vážený občan je snímek režijní dvojice Gastón Duprat a Mario Cohn. Vážený občan je snímek režijní dvojice Gastón Duprat a Mario Cohn. Ti patří k jedněm z nejvýznamnějších tváří současného argentinského filmového průmyslu. Mají na svém kontě snímky jako Umělec či Muž od vedle. Duprat a Cohn si své filmy sami produkují i natáčejí, především to druhé je poznat. Snímek tak působí poněkud důvěrněji a je lépe přiblížen divákovi. Zajímavé může také být, že ve většině projektů této dvojice hraje ústřední roli umění, tvůrčí proces a osobité způsoby zápasení s bližními i kreativitou. To nechybí ani zde, jde v zásadě o exkurz do umělcovy duše, který pomalu ztrácí inspiraci a víru v lidstvo.

Právě tento úhel pohledu na svět nám skvěle nabízí představitel hlavního hrdiny, Oscar Martínez, který za svou roli dokonce získal ocenění na festivalu v Benátkách. Martínez může být českému divákovi povědomí především z povídkové komedie Divoké historky, kde ztvárnil roli v jednom z šesti příběhů. Jako Daniel Mantovani předvedl tento argentinský rodák přesvědčivý výkon a realisticky zobrazil člověka, který se v zásadě stává cizincem v rodném městě. Ve změti ostatních rolí stojí jistě za zmínku Dady Brieva, který ztvárnil hrdinova dávného blízkého kamaráda. Vztah jeho postavy k protagonistovi, ač ze začátku přátelský pomalu hořkne a závist začíná převládat nad vším ostatním, a Brieva tuto transformaci ztvárnil s přesností a dodal postavě i jakousi hloubku. I zbytek hereckého obsazení předvedl dobré výkony, každý z nich dostal svůj prostor a doplnil tak celkový obraz snímku.

Vážený občan je film především o lidské zášti, závisti a tom, jak nepřejícní lidé mohou být, když jde o úspěch někoho druhého. A právě z tohoto hlediska jde o osvěžující snímek s relativně originálním nápadem, který, i přes jistá klišé a občasnou předvídatelnost, rozhodně nenudí. Dalo by se říct, že jde o drama s prvky komedie, nebo taky černou komedii, jedno je však jisté, je to ze života. Sledujeme tu v zásadě něco reálného, příběh obyčejného člověka a obyčejných lidí – a právě proto je Vážený občan tak působivý a zajímavý. Navíc je tu i jakési napětí, které se postupně vyvíjí. Nebylo by to však ono, bez sympatického hlavního hrdiny, ke kterému si jako diváci lehko vypěstujeme vztah a fandíme mu. A za to vděčíme jeho představiteli Oscaru Martínezovi, který se evropskému publiku ukazuje jako talentovaný herec. Nejen (ale hlavně) díky němu jde o šarmantní snímek.
 
 

Jen úsměv a mávat.

Oficiálně váženým občanem.

Jehněčí hlavy, d-e-l-i-k-a-t-e-s-a!