Recenze: O těle a duši / Testről és lélekről

Dva lidi, jeden sen.
 
 
 
Endre je stárnoucí finanční ředitel jatek. Jeho největší obtíží je tělesný handicap, který mu brání v navázání bližšího vztahu.  María je nově přijatá kvalitářka masa, která je uzavřená a disponuje dokonalou pamětí. Navíc má také nepřekonatelný strach z tělesného kontaktu i potenciálních emocí. Ze začátku dva odtažití hrdinové si k sobě najdou cestu ve chvíli, kdy zjistí, že noc, co noc sdílejí totožný sen, ve kterém jsou jelenem a laňkou. A tak se nám postupně odkrývá příběh dvou izolovaných postav v každodenní pracovní i mimopracovní rutinně, kteří najdou neočekávané spojení. A právě to by jim mohlo poskytnout konečnou útěchu.

Příběh je založen na pocitech ústředních hrdinů.O těle a duši je novým snímkem maďarské režisérky a scénáristky Ildikó Enyedi, která se po osmnácti letech vrací na mezinárodní scénu. Mezi její nejznámější díla patří Šimon kouzelník či Časostřelec. Tentokrát Enyedi přináší divákům poněkud netradiční love story z ještě méně tradičního prostředí. A právě to hraje ve snímku důležitou roli, jateční továrna představuje surový obraz reality, ve kterém se odráží vnitřní boj dvou hlavních postav. Příběh je založen právě na pocitech ústředních hrdinů, se kterými je snadné se ztotožnit a soucítit s nimi.

A to by nebylo uskutečnitelné bez přesvědčivých hereckých výkonů. V roli Endreho se představuje Géza Morcsányi. Ten zobrazuje postaršího muže, který je fyzicky a psychicky handicapovaný svou ochrnutou rukou, která pro něj tvoří jakousi bariéru v každodenním životě. Morcsányi se zhostil role s přehledem a stárnoucího samotáře ztvárnil naprosto uvěřitelně. Svojí postavou si najde cestu k nejednomu divákovi. Jeho dámský protějšek si zahrála Alexandra Borbély. Její Mária je složitá postava, a jako taková v sobě skýtá mnoho výzev a Borbély se toho chopila s profesionalitou. Přesvědčivě ztvárnila roli psychicky nevyrovnané ženy, která se bojí navázat jakýkoliv, ať už fyzický nebo psychický, kontakt, i když po tom touží. Mladá maďarská herečka předvedla komplexnost svojí postavy s lehkostí a ukázala se jako velmi talentovaná herečka.

Dalším důležitým, byť by se mohlo zdát minoritním, prvek filmu je hudba. Ta doplňuje celkovou náladu příběhu. Ústředním songem, ve kterém se v zásadě odráží atmosféra celého snímku, je What He Wrote zpěvačky Laury Marling. Tato písnička svým způsobem působí jako obraz vnitřních pocitů dvou hlavních hrdinů.

Obdobný pocit navozuje i již zmíněné prostředí, ve kterém se snímek odehrává. Jateční továrna představuje vskutku neobvyklé místo pro zasazení příběhu. Některé scény mohou působit až moc surově, a ne každému se budou zamlouvat. Například až moc expresivně zobrazená scéna toho, jak to chodí s krávami na jatkách, se nemusí každému úplně zamlouvat. Navíc se právě daná scéna až moc zbytečně táhne, a pro někoho může zkazit celý zážitek z filmu. Prostředí jatek je jistě unikátní a je patrné, že bylo záměrem režisérky, ztvárnit jeho atmosféru co nejrealističtěji, ale dalo se s tím pracovat poněkud citlivěji.

Vynecháme-li až moc surové zobrazení jatek, tak jde v závěru o opravdu kvalitní dílo, které jistě stojí za to vidět. Maďarská filmová scéna ukázala, že umí vytvořit poutavý snímek, který na divákovi zanechá dojem ještě pár dnů po jeho zhlédnutí. Příběh dvou nevšedních hrdinů s handicapy, kteří si k sobě najdou cestu je kouzelný a dojemný. Ovšem ani z daleka by nebyl takový nebýt dvou hlavních představitelů, kterým patří veškeré kredity za úspěch O těle a duši. Vrcholem je propojení společného sdíleného snu dvou protagonistů, který tvoří paralelu k hlavní dějové linii, a navíc dodává příběhu jakousi mystičnost. V závěru velmi pozitivní film o tom, že nikdy není pozdě a není třeba se vzdávat, protože pro každého z nás se nakonec někdo najde. Štěstí na nás může číhat za rohem třeba v naší oblíbené jateční továrně.
 
 

Když něco způsobí pozdvižení na jatkách.

Hlavně žádný stres a snažit se působit vyrovnaně.

My máme stejný sen? No to jsem z toho jelen…