Recenze: S láskou Vincent / Loving Vincent

Přijměte pozvání do oživlých obrazů jednoho z nejslavnějších malířů.
 
 
Roku 1890 se neúspěšný a ztrápený umělec postřelí a po dvou dnech na následky zranění umírá. Dnes ovšem každý zná alespoň několik děl od “toho s uříznutým uchem”, Vincenta van Gogha. Jeho smrt je ovšem obestřena tajemstvím. Dorota Kobiela a Hugh Welchman na ambiciózní projekt angažovali stovku umělců, kteří vytvořili během sedmi let víc jak 65 000 olejomaleb ve van Goghově stylu, přičemž inspirací jim byly hrané scény s živými herci, kteří pak postavám propůjčili hlasy. Že spatříme něco zcela nevídaného je nám zcela jasné od prvních vteřin.

Příběh filmu se odehrává rok po umělcově úmrtíPříběh filmu se odehrává až rok po umělcově úmrtí. Žánrově by se dal zařadit do dramatu s prvky detektivky a nádechem mysteriózna. Pošťák Joseph Roulin (Chris O’Dowd) považoval Vincenta za svého přítele a trápí jej, že poslední dopis pro jeho bratra Thea se vrátil jako nedoručitelný. Poprosí svého syna Armanda (Douglas Booth), aby osobně Thea vyhledal a psaní předal. Ten bohužel zjišťuje, že adresát už je také po smrti. Jeho cesta tedy pokračuje do vesničky Auvers-sur-Oise, kde van Gogh trávil poslední týdny svého života v péči lékaře Paula Gacheta (Jerome Flynn), se kterým se spřátelil. Armand doufá, že mu doktor poradí, co s dopisem, a zároveň se začne zajímat o události, které se zde odehrály.

Při snaze rozklíčovat tajemné okolnosti úmrtí vyslýchá lidi, kteří ho zde poznali a potkávali, a dostává rozporuplné informace. Jeden názor má dcera hostinského Adeline (Eleanor Tomlinson) a něco jiného vypráví Vincentova obdivovatelka a možná jedna z mála blízkých jeho křehké duši, Marguerite Gachet (Saoirse Ronan). I Armandovi samotnému se dějí podivné věci. Nápad, že nás filmoví tvůrci vnoří do světa viděného van Goghovýma očima tak, jak ho známe z jeho obrazů, je bez debat skvělý a za vidění stojí. I přes slabší děj nám bez problémů uvízne v paměti.

Protože jistojistou pravdu se nikdy nedozvíme, příběh nám nabízí jen letmé odpovědi na to, co a proč se před lety odehrálo. Díky rozsáhlé zachovalé korespondenci Vincenta především s bratrem Theem nám může snímek alespoň přiblížit jeho pocity: pocity marnosti, přívaly inspirace, zoufalství i naděje. Film, byť jen 95minutový, občas rozbředne a tápe, v tu chvíli nám opravdu musí stačit jen umělecká forma ztvárnění. Jemně a teskně nás doprovází hudba Clinta Mansella, který je mistrem osudových melodií.

Jedinečné umělecké zpracování snímku válcuje prostý příběh, ale pokud mu tu jednoduchost dokáže divák odpustit, vychutná si nádherný a okouzlující filmový zážitek. Ocitáme se v oživlých obrazech jednoho z nejslavnějších malířů a jeho vidění světa i smutné citace z rozsáhlé korespondence nám přiblíží jeho ztrápenou duši, která přes všechno utrpení a beznaděj dokázala tvořit nádherné umění.
 
 

Dá se tu někomu věřit?

Na dně sklenky se možná najde odpověď. Nebo na dně lahve.

Vincent van Gogh vás zve do svého světa.