Recenze: Lady Bird

Říkej mi mým druhým jménem.
 
 
Christine je tak trochu rebelka, chodí do katolické školy v kalifornském Sacramentu, ale touží se odtud po maturitě dostat. Jejím snem je New York, sama sebe považuje za umělkyni, dokonce si i vymyslela umělecké jméno, Lady Bird, kterým jí všichni musejí oslovovat. Tato na první pohled věčně nabručená holka, která odporuje všemu a všem (zvláště pak své matce), je ve skutečnosti citlivá duše, toužící po tom se správně zamilovat a najít smysl života. Problémem je, že se jí to zatím moc nedaří.

Gerwig vytvořila sympatický snímek o dospívání.Lady Bird je režijní a scenáristický debut herečky Grety Gerwig. Ta se herecky proslavila v Jackie či Ženách 20. století. Tentokráte se Gerwig představuje v nové roli, a to roli režisérky a scenáristky a její prvotina slaví úspěchy na všech frontách. Po dvou vítězstvích na Zlatých glóbech se utká o sošku Oscara hned v pěti kategoriích. A není divu proč. Gerwig vytvořila sympatický snímek o dospívání, těch je v dnešní době sice spousta (viz například loňských Hořkých sedmnáct apod.) a všechny jsou tak trochu na jedno brdo, ovšem Lady Bird něčím vyčnívá z davu. Gerwig je ve svém příběhu realistická, na nic si nehraje a s hlavní protagonistkou není těžké se ztotožnit. Navíc to, že autorem je žena, dodává na neobvyklém a důvěryhodnějším pohledu. Je vidět, že Gerwig svojí protagonistce věnovala čas a péči a vytvořila tak unikátní postavu, bez které by film nebyl tím, čím je.

Právě v této hlavní roli zazářila herečka irského původu, jejíž jméno nedokáže téměř nikdo správně vyslovit. Ano, řeč je o Saoirse Ronan, která ztvárnila titulní Lady Bird. Ronan může být divákům známá například ze snímků Brooklyn nebo Pokání. Její výkon zde je přesvědčivý a charismatický. Roli mladé hrdinky si přivlastnila a vytvořila tak unikátní, sobě vlastní postavu. Podobně výraznou úlohu její matky ztvárnila herečka Laurie Metcalf. Ta může být povědomá coby matka Sheldona z Teorie velkého třesku. I tentokrát ztvárňuje matku, ovšem trochu jinou, svéráznou a přesto milující.

Ústředním motivem celého snímku je vztah matky a dcery, Metcalf i Ronan toto dobře přenášejí na plátno, vytvářejí dynamické duo a skvěle se doplňují. Jako ústřední dvojice zkrátka fungují a tvoří zásadní element filmu. Za pomoci navigace Gerwig tak Ronan a Metcalf vytvořily na plátně vztah, který je povědomý nejedné ženě. V Christine neboli Lady Bird se může každá najít. Její komplikovaný vztah s matkou se věrně podobá tomu, co v tomhle věku prožívá snad každá puberťačka. A rodiče se zase najdou v matce Metcalf, která snaží vzdorovat hormonálním výkyvům svého potomka, i když jí to občas stojí nervy.

Lady Bird je zkrátka realistická, nepředvídatelná a, jak už bylo řečeno, na nic si nehraje. Jinými slovy neupadá do stereotypů, i když má poněkud ohrané téma. A dalo by se říct, že za to vděčí obzvlášť svojí autorce. Je přeci jen rozdíl, když podobný typ filmu vytvoří muž a když žena. Gerwig do toho vkládá jakýsi svůj ženský pohled na věc, který je v příběhu poměrně cítit. Právě díky tomu je Lady Bird tak unikátní a svým způsobem originální.

Celkově je Lady Bird příjemný snímek, co určitě stojí za to vidět. Nabízí nám uvěřitelný příběh o obyčejných lidech, ve kterém se dokážeme najít. Je to napůl drama a napůl komedie, jako život sám. Oplývá nenuceným přirozeným humorem, který funguje i v těch vážnějších scénách. Když se do toho přidají kvalitní herecké výkony Ronan, Metcalf a dalších, vznikne příjemná podívaná, která utkví v paměti. Tenhle nezávislý film Grety Gerwig je zkrátka nečekaným hitem sezóny.
 
 

Neboj, ještě jedny šaty a pak už půjdem.

Počkej, takhle si tě podržím a pak ti něco řeknu.

„Máš domácí úkol?“ „Jaký úkol?“