Recenze: Útěk / Fuga

Její nový život se potkal s tím starým.
 
 
Alicja si nepamatuje nic ze svého života. Díky televiznímu pořadu zjistí, že se dříve jmenovala Kinga Slowik a měla manžela a syna. Její návrat do rodiny je těžký pro obě strany, Alicja své blízké nechce, přeje si jen nový občanský průkaz a pak zmizet, její příbuzní se s její ztrátou už smířili a začali si budovat nové životy. Na povrch postupně vyplývají mnohá tajemství z jejího původního života, a i ona sama si začíná vzpomínat. A pak se současnost prolne z minulostí.

Polská, česká a švédská koprodukce, vyplivne na nás vyhledávač. Nicméně většinu profesí i herecké role obsadili Poláci. Český podpis pod snímkem je hudba, která ale nijak extrémně nefascinuje. Vlastně stejně jako celý film. Režisérka Agnieszka Smoczyńska se pokoušela asi o umělecké, alternativní psychologické dílko, ale Útěk vyvolává v divákovi pramálo emocí kromě všudypřítomné deprese.

Nikdo se neraduje, nikdo nevysvětluje, nikdo se neptá.Přitom v příběhu nastává několik momentů, které by měly vzbudit zvědavost nebo přinést naději. Ale celé temné ladění snímku a jeho naprosto „nijaké“ vyvrcholení v nás probudí leda tak touhu utéct ze sálu. Tento dojem přichází i od hlavních postav, které se chovají naprosto nereálně, jako v nějakém paralelním vesmíru. Všichni jsou nepřirozeně tišší, nikdo se neraduje, nikdo nevysvětluje, nikdo se neptá. Po dvou letech se vám vrátí ztracená dcera se ztracenou pamětí, a vy jí to nevěříte a stále si myslíte, že utekla a opustila rodinu.

Gabriela Muskała zahrála hlavní roli docela fajn. To, že si nic nepamatujeme, jí věříme okamžitě, bohužel občas její duchem nepřítomný výraz přesvědčuje o tom, že paměť ztratila znovu několikrát v průběhu filmu. Trochu zarazilo, že v průběhu několika týdnů nosila její Alicja stále jedny kalhoty. Detaily ve filmu trochu pokulhávají. Jedinou pozitivní rolí snímku je její malý syn Daniel, jehož představitel Iwo Rajski hraje s klasickou dětskou upřímností a my alespoň na pár vteřin neupadáme do kómatu z děje, který je neslaný, nemastný.

Útěk je zajímavý pokus, který si pohrává s problematikou ztráty identity, s amnézií a s hledáním sama sebe. Celý snímek je od základu ponurý, depresivní a bohužel také často trochu nudný. Snad kromě dítěte se v něm celých sto minut nikdo ani neusměje, a na nás v kinosále dopadá těžká deka nezvladatelnosti a neodvratitelnosti průběhu života. A zatímco synopse nás ubezpečuje, že hlavní hrdinka si přes amnézii dokázala vybudovat nový život, samotná Alicja se tváří tak zmateně, jako by ztrátu paměti utrpěla včera, a jediné, co nám z nového života představí je několikrát opakovaná věta „Nejsem Kinga, jsem Alicja.“ Takže Útěk je sice poměrně neotřelý nápad, ale žádný extrémní zážitek nás nepotká.
 
 

Jak se dnes cítíte?

Rodinná idylka

Jen tak čirou náhodou jsem v nějaké díře v lese