Recenze: Všichni to vědí / Todos lo saben

Že by šlo jen o dobře obsazenou a natočenou telenovelu?
 
 
Vztahové melodrama s hvězdným manželským párem Penélope Cruz a Javierem Bardemem nás přivádí na španělský venkov, kde všichni všechno vědí a každý vás zná lépe, než se znáte vy sami. To může vést k velkým nepříjemnostem, až život ohrožujícím. Na povrch vyplouvají staré křivdy a zapomenutá vášeň, a z téhle situace nikdo nevyvázne nepoznamenaný.

Laura (Cruz) přijíždí do španělské vesničky na svatbu své sestry, doprovází ji divoká dcera Irene (Carla Campra) a malý synek (Iván Chavero). Manžel (Ricardo Darín) musel zůstat doma v Argentině kvůli pracovním záležitostem. Svatba to bude pořádná, všude se hemží hosté, rodinní příslušníci, přátelé, staří i noví známí a sousedé. Několik desítek minut je divák ukolíbáván pohodou a veselím, aby nás film vzápětí zkropil studenou přeháňkou: Irene někdo unesl.

Netrvá dlouho a přijde žádost o výkupné, které si ale rodina nemůže dovolit. Únosci samozřejmě nechtějí do vyšetřování zatahovat policii, proto se Laura a její nejbližší musí sami pokusit získat peníze, nebo případ rozlousknout. Pomoct by snad mohl Paco (Bardem), Lauřina dávná láska. S tím by ale jen těžko souhlasila jeho žena Béa (Bárbara Lennie). Potomky nemají, jejich společným dítětem je vinice, kterou by musel Paco prodat. A jaký by k tomu měl důvod? Touží snad stále po Lauře? Nebo si vyčítá, že jí něco dluží? A jaký je motiv únosců, chtějí ublížit Lauře, jejímu manželovi, celé rodině? Je důvodem pomsta, peníze, moc, nebo stará křivda?

Film se nejdříve soustředí na hroutící se hysterickou Lauru.Snímek je kupodivu mnohem méně dramatický a zajímavý, než bychom doufali. Pokud snad čekáte rozdmýchání dávné lásky, na pozadí únosu dcery to ani není možné. Film se nejdříve soustředí na hroutící se hysterickou Lauru, která kromě zoufalství a strachu nemůže nic moc dalšího nabídnout, ale pak se zaměří na mnohem zajímavější postavu Paca, který je propracovanějším a barvitějším charakterem, proto také Bardem bez problémů přehrává všechny své neméně vynikající kolegy, kterých se tu sešla celá řada.

Íránský scénárista a režisér Asghar Farhadi obdivuhodně vystihl atmosféru španělské vísky a rodinných vztahů, což uznává také tým jeho jižanských herců. Doma se mu už musí polička na filmová ocenění pod jejich tíhou hroutit. Bohužel se Všichni to vědí svou sbírku nejspíš moc nerozšíří, už nám nabídl lepší filmové zážitky.

Na pořádný thriller ve snímku schází dostatek napětí a „temnoty“. Stopáž 132 minut se s nervy drásající atmosférou většinou moc dobře neslučuje, ztrácíme se ve velkém počtu (ne vždy důležitých) postav a jejich vztazích. Soustředění se na rodinné sváry odklání pozornost od únosu, takže místo abychom se snažili uhádnout, kdo stojí za zločinem, posloucháme hádky o starých záležitostech, které nikam nevedou. Nedá se říct, že bychom nedočkavě čekali, co se stane. Spíše doufáme, že se alespoň něco stane. Třeba že se něco skrývá v kostelní věži, ke které nás přivádí hned úvodní záběry, později i zmínky a jednání postav… Rozuzlení snímku je značně neuspokojivé, což je po víc jak dvouhodinové podívané poměrně frustrující. 

Tento film má moc postav a moc minut. Nestihneme se úplně zorientovat ve tvářích ani příbuzenských vztazích, nečeká nás příliš napětí ani opravdová záhada. Rozuzlení zápletky nedokáže vyrazit dech, tajemství postav bohužel nejsou dostatečně zajímavá, anebo jejich odhalení trvá příliš dlouho. Spousta otázek zůstává nezodpovězených, ale působí spíše jako nedomyšlené chyby ve scénáři. Až dojde v závěru k zásadním odhalením, napadne nás leda: všichni už to víme!
 

„Holko zlobivá, aby si tě Polednice odnesla!“

Ne každému bude na svatbě do smíchu.

„Tak ty jsi její manžel? Vypadáš jako moje starší já!“