Recenze: Colette: Příběh vášně / Colette

Skutečná Claudine jsem já. 
 
 
Paříž první poloviny dvacátého století. Mladá venkovanka Colette se zamiluje do o patnáct let staršího, zámožného, charismatického pařížského literáta Willyho. Po svatbě se společně sestěhují do Willyho sídla ve francouzské metropoli a Colette se ze dne na den ocitá v prostředí pařížské smetánky, opojných večírků a noblesních salónů. Přizpůsobuje se novému stylu života a v inspirativním tvůrčím prostředí v sobě nalézá spisovatelský talent.

Ten však zcela chybí jejímu manželovi, za kterého tou dobou píše již celý tým autorů. A Colette, která v extrémně krátkém čase napíše svůj první román o dívce jménem Claudine, může rovněž publikovat pouze pod podmínkou, že kniha vyjde po Willyho jménem. Fenomenální úspěch za hranicemi nejdivočejších snů, který následuje, učiní ze spisovatele a jeho manželky pařížské celebrity. Žádná idylka ale netrvá věčně.
Emancipovaná Colette pochopitelně zatouží po uznání, o to víc, o co častější jsou Willyho milenecké excesy. Colette začíná objevovat homosexuální sklony i varietní talent a zprvu dokonalé manželství se tak začíná velmi rychle hroutit.

Sidonie-Gabrielle Colette, která publikovala pod manželovým pseudonymem Willy, případně Colette-Willy, za své počiny získala Řád čestné legie, jako první ženě ve Francii jí byl po smrti vypraven státní pohřeb a v roce 1948 byla rovněž nominovaná na Nobelovu cenu za literaturu.

Snímek režírovaný Washem Westmorelandem diváky vrací na počátek 20. století.Snímek režírovaný Washem Westmorelandem diváky vrací na počátek 20. století, kdy měly literárně nadané ženy nesrovnatelně menší šanci na úspěch, než mají dnes. Do hlavní role svéhlavé a nespoutané Colette tvůrci vybrali Keiru Knightley, která roli skutečně zahrála natolik přesvědčivě, že ono pověstné „Já jsem pravá Claudine“, jí člověk uvěří slovo od slova.

Nehledě na silnou vizuální stránku a výstižné, propracované dobové kulisy ale snímek nepřináší to, co si od něj na začátku slibujeme. Dozvíme se sice něco málo o Colette, něco málo o Willym, něco málo o Claudine nebo o homosexuální orientaci její stvořitelky, film ale na roztříštěnost doplácí zejména v závěru, který působí poměrně uspěchaně.

Nic to však nemění na tom, že Westmoreland divákům připomněl příběh jedné z nejinspirativnějších žen, která ženám ve své době ukázala cestu k emancipaci a byla živoucím ztělesněním důležitosti osobní svobody. Je to právě výrazný myšlenkový přesah do současnosti, kterým se vepíše do divácké paměti.
 

Idylka. Bude ale Willy skutečně mužem jejích snů?

Milenka. Čí vlastně?

Pravá Claudine muže k úspěchu nepotřebuje. A ona to moc dobře ví.