Recenze Dumbo: Budeme se díky kouzelnému slůněti na chvíli zase cítit jako děti?

Nový digitální Dumbo nedokáže zcela roztáhnout křídla a proletět se s naší představivostí.
 
Tim Burton přináší do kin remake Disneyho animované pohádky z roku 1941, tentokrát náležitě vyšperkovaný digitální technologií. Holt Farrier (Colin Farrell) se vrací z 1. světové války. Ztratil milovanou ženu, levou paži a pouto s dětmi (Nico Parker, Finley Hobbins). Jejich domovem je cirkus vedený Maxem Medicim (Danny DeVito), který se snaží udržet svůj podnik nad vodou, k tomu by ale potřeboval jedinečné číslo. Vykrmená mořská panna nebo silák, který ještě musí bokem dělat účetnictví i marketing, diváky moc netáhnou. To vše ale změní narození Dumba, slůněte s obříma ušima, které umí něco neuvěřitelného – létat.

Takové zvíře chce každý vidět, a někdo jej chce také vlastnit. Například maniakální podnikatel a majitel zábavního parku V. A. Vandevere (Michael Keaton), který by šel pro dobré vystoupení přes mrtvoly. Když je v ohrožení i Dumbovo štěstí, musí všichni spojit síly a sebrat odvahu, aby mocného šéfa převezli a kouzelné slůně dostali zpět k jeho mámě.

Dumbo se často stává jen vedlejší postavou, která spouští běh událostí kolem sebe.Nové zpracování se snaží zaujmout celou rodinu, a proto přichází s celou řadou lidských postav, zatímco zvířata jsou prostě jen zvířata, byť s kouzelnými schopnostmi. Dumbo se často stává jen vedlejší postavou, která spouští běh událostí kolem sebe. Jeho přítelem nyní není myšák, ale obě děti, a spojuje je stesk po matce. Digitální Dumbo je realistický a roztomilý, ale že by byl nezapomenutelně výrazný, to ne.

Žádná z postav nám příliš neutkví v paměti, snímek nepřekypuje originálními burtonovskými nápady a bizarními postavičkami. Jednou z mála zajímavějších čili méně čitelných a předvídatelných postav, je akrobatka Evy Green, protože od prvních chvil nevzbuzuje příliš sympatií a trvá déle, než se projeví, na čí straně je. Jinak jsou charaktery dost černobílé, což už snad v moderních pohádkách není nutné. Kdo si bez problémů ukořistí pro sebe každou scénu, jsou Burtonovi staří přátelé, Tučňák a Batman, ehm, tedy DeVito a Keaton.

Film se snaží děti upozornit na hodnoty rodiny a pospolitosti, včetně zacházení se zvířaty. Atmosféra ale není příliš výjimečná. Stejně jako když v cirkuse nastupuje do manéže jedno číslo za druhým, stále se musí něco dít, a nakonec nám zůstane v paměti jen neurčitý barevný mišmaš, tak se v Dumbovi předvádí jedna postava za druhou a žene děj dál, aniž bychom si pořádně stihli vytvořit k někomu vztah. Tedy pokud vám k tomu nestačí srdceryvná historka o dvou větách.

Původní Dumbo byl velice prostý a něžný příběh s náležitě citlivým zpracováním, nová verze se snaží být zběsile zábavná a dost tlačí na pilu. To neznamená, že by byla špatná a nudná, původní sílu a emotivnost příběhu ale nedokáže vůbec využít, a to je škoda. Nový digitální Dumbo nezvládá zcela roztáhnout křídla a proletět se s naší představivostí.
 

„Babičko? Proč máš tak velké oči, uši a nos?“

„Peníze na sekání trávníku vám nezbyly?“

„Měli bychom se dát dohromady, nebo ne?“