Recenze Mirai, dívka z budoucnosti: poetická pohádka plná fantazie zachycuje výzvy dětství

Anime, které trefně vystihuje realitu rodičovství i dětství.
 
 
Titulek možná není úplně přesný: pohádka je fantazie jen poloplná. Část příběhu se totiž odehrává v realitě a část ve fantazijním světě. Čtyřletý chlapec Kun prožívá se svými rodiči a psem ideální dětství. Až do chvíle, kdy přijde na svět jeho malá sestra, příznačně pojmenovaná Mirai (budoucnost). Najednou se musí dítě smířit s tím, že není středobodem vesmíru. A ve filmu musí projít dalšími lekcemi, které k vyrůstání patří. Naučí se, jak si vážit rodičů, jak překonat strach, i jak jezdit na kole. A především jak být dobrým sourozencem.

Nenechme se mást, Mirai není hlavní hrdinkou a je to asi škoda, protože její rozmazlený bratr Kun není moc sympatický, jelikož se řadí do kategorie těch otravnějších dětí. To ale jen dokazuje, jak autenticky je vykreslen. Hlavní hrdina je prostě malý chlapec, který se podle toho chová: někdy je umíněný, vzteklý, protivný, brečí, křičí, uráží se, a pro některé diváky to může být až frustrující.

Zpět ale k příběhu. V určitých situacích, když Kun řeší nějaký problém, se začnou dít magické věci: navštíví ho Mirai z budoucnosti, rodinný pes na sebe bere lidskou podobu, Kun se ocitá na motorce s obdivuhodným mužem, který je mladou verzí jeho zesnulého pradědečka… Tato dobrodružství ho učí chápat určité důležité hodnoty a dávají mu ponaučení. Je na divákově rozhodnutí, zda tyto scény bude brát jako důsledky Kunovy bujné fantazie, nebo přistoupí na hru, že hrdina cestuje časem a navštěvuje neskutečná místa.

I přes značnou dávku fantazie se snímek zabývá prostými tématy, se kterými se snadno ztotožníme.I přes značnou dávku fantazie se snímek zabývá prostými tématy, se kterými se snadno ztotožníme. Ať už je to právě téma sourozenectví, nebo realita rodičovství: únava, pochyby a hádky, ve kterých se nejedna máma s tátou bolestně poznají. Více než animace nás tu zaujme příběh samotný, ale je třeba vyzdvihnout alespoň mimořádný důraz na detail. Výrazy jsou někdy skutečně vynikající a je jasné, že takhle dobře by snímek v hrané verzi nemohl dopadnout. I obyčejná fascinace sněhem působí kouzelně.

Pro hodně malé děti může být snímek občas trošku strašidelný, zvláště v závěru, nebo při občasných Kunových představách, že se maminka mění v čarodějnici. Nutno také poznamenat, že Kuna nikdy nevidíme s elektronikou, nesedí u televize ani si nehraje s tabletem. Věnuje se buď svým hračkám, nebo tráví čas v zahradě se psem. Pokud nás některá část příběhu nezaujme, víme, že za chvíli přijde zase jiná situace. Postupem času Kunovy výlevy gradují k nesnesitelnosti, ale také sdělení dostává větší hloubku.

U Mirai se zabaví jak děti, zvláště ty, co už jsou schopny nějaké sebereflexe, tak jejich rodiče, které můžou zaujmout dojemné scény, ale i pobavit výborně vystihnuté detaily každodenního života s malými dětmi. Jenže není jasné, zda kvůli ne zcela sympatickému hlavnímu hrdinovi dostaneme ještě někdy chuť vidět snímek znovu.
 

“Já ale nechtěl sestřičku…”

S prvním dítětem jsi mi nepomáhal, teď si to vychutnáš.

Mirai učí svého bratra, jak být dobrým sourozencem.