Když všechno není takové, jaké se zdá aneb jak se politika promítá na školství.
Když se na plátně objeví studentské protesty proti zavedení školného na vysokých školách z roku 2012, jsme mírně zaraženi. Přeci jen, ani dokumentární snímek si obvykle nedává takhle načas. Jenže těmito událostmi pouze odstartovala práce dokumentaristů Zuzany Piussi a Víta Janečka, kteří nám během dalších 70 minut představí problémy vysokého školství a do hlav diváků zasejí semínko pochybností o pořádku věcí v tomto státě.
Snímek pokrývá i politický boj, nestabilitu současnosti a snahu ovlivňovat české školství.Autorům se do rolí mluvících hlav podařilo sehnat lingvistu Noama Chomského, sociologa Franka Furediho nebo amerického pedagoga Jeffreyho Bealla, u nějž dokonce dokázali zdokumentovat podivný konec jeho globálního seznamu predátorských vědeckých časopisů. Snímek pokrývá i politický boj, nestabilitu současnosti a snahu ovlivňovat české školství, které sarkasticky dokresluje poslední schůze Akreditační komise a také groteskní vývoj událostí na pražské FAMU.
Co do konceptu, je tento dokument jednoznačně postaven na mluveném slově, obraz v něm slouží funkci vykreslení situací a ze samotných záběrů máme pocit, že byly snad i natočeny skrytou kamerou. Každopádně roztřesenost obrazu a nedokonalá kompozice se jeví být spíše režisérským záměrem, kdy obraz koresponduje se zásadním sdělením snímku.
Film se snaží pokrývat problémy ve školství komplexně, což ale trochu ruší dominantní úloha pražské FAMU v ději, která v něm slouží jako reprezentant všech českých veřejných vysokých škol. Nicméně tuto záležitost vyspravují tvůrci širokou škálou hlasů ve snímku, a také proměnlivými událostmi, které se za sedm let stihly udát. Vypadá to, že snímek chce hlavně upozornit a poukázat, než se snažit vše vysvětlit a absolutizovat, koneckonců školství je nesmírně obšírné téma, na které 70 minut nikdy nemůže stačit.
Univerzity a svoboda je film, který nijak neuchvátí obrazovým zpracováním nebo originální kompozicí, ale má hodně co sdělit divákovi. V sedmi letech je už možné vidět změny a také představit si budoucnost, a to je důležité, zvlášť když se Janeček s Piussi zabývali tak zásadním tématem, jako je české vysoké školství. Motivace pramení jednoznačně od Janečka, který jakožto pedagog FAMU má interní vhled do dění a usoudil, že by si veřejnost měla také udělat názor. A několika klíčovými body dokumentu se mu daří zaujmout a dosáhnout výsledku. Žádný divák pravděpodobně neodejde ze sálu (od obrazovky) bez názoru nebo nepoučen.
Jedním z protagonistů je i dokumentarista Karel Vachek.
Žijeme v době, kdy slovo lidu ještě něco znamená?
Snímek se věnuje i kauze Taťány Malé.
Univerzity a svoboda
Univerzity a svoboda je film, který nijak neuchvátí obrazovým zpracováním nebo originální kompozicí, ale má hodně co sdělit divákovi. V sedmi letech je už možné vidět změny a také představit si budoucnost, a to je důležité, zvlášť když se Janeček s Piussi zabývali tak zásadním tématem, jako je české vysoké školství. Motivace pramení jednoznačně od Janečka, který jakožto pedagog FAMU má interní vhled do dění a usoudil, že by si veřejnost měla také udělat názor. A několika klíčovými body dokumentu se mu daří zaujmout a dosáhnout výsledku. Žádný divák pravděpodobně neodejde ze sálu (od obrazovky) bez názoru nebo nepoučen.
- Hodnocení