Recenze Trhlina: Postavy mizí stejně jako pointa příběhu

Možná je to jen mýtus, možná je to fakt.
 
 
Trhlina je nový slovenský mysteriózní thriller režiséra Petera Bebjaka. Snímek je inspirovaný stejnojmennou knihou Jozefa Kariky. Příběh se zaměřuje na Igora, nezaměstnaného vysokoškoláka, který v rámci absolventské praxe objeví na pozemku bývalé psychiatrie záznamy o Walteru Fischerovi, který před sedmdesáti lety zmizel v okolí Tribeče. Když se po dvou měsících záhadně objevil, byl dezorientovaný, zraněný a nedokázal popsat, co se mu přesně stalo. To je však jen první stopa k záhadě, která postupně nabírá obrovský rozměrů. Fischer totiž nebyl jediný, kdo v okolí Tribeče zmizel, v průběhu dvacátého století až po dnešek tam údajně zmizely desítky lidí. Igor se tedy rozhodne této mystérii přijít na kloub a spolu s přítelkyní Miou, fanouškem konspiračních teorií Andrejem a skeptikem Davidem se vydávají do temných lesů u Tribeče. Co začíná jako nevinná zábava, má však tragický dovětek…

Bebjak spolu se scenáristou Tomášem Bombíkem se postarali o to, aby diváky nechávali v neustálém napětí.A Bebjak spolu se scenáristou Tomášem Bombíkem se postarali o to, aby diváky nechávali v neustálém napětí. Vypravěčský styl, kdy se skáče mezi dvěma časovými rovinami, je dostatečně zajímavý a tvůrci po většinu času drží naši pozornost. I když právě díky těmto skokům ze „současného dění“ do jádra příběhu se snímek chvílemi zbytečně vleče. Je jasné, že důvod toho je, aby se ještě zintenzivnila tenze, ale v důsledku to může mít spíš takový dopad, že se divák začne nudit. Nehledě pak na to, že i když nás film nutí chtít neustále víc, tak v závěru nabízí poměrně plytkou pointu, nebo spíše vyústění. Zkrátka postrádá jakési vysvětlení celé záhady, autoři tím nejspíše chtěli apelovat na publikum, ať si vytvoří svůj vlastní úsudek, ale to bohužel může pro mnohé být neuspokojující.

Co je však více než uspokojující, jsou herecké výkony. Zejména pak ten Mateja Marušína, coby hlavního hrdiny Igora. Ten se představuje jako svérázný protagonista, který je zároveň i vypravěčem příběhu. Marušína podává kvalitní výkon, který má rozpětí a utváří z Igora sympatického hrdinu, kterému fandíme. Vedle něj se pak objevují Mária Bartalos, Tomáš Maštalír a Dávid Hartl. Dohromady tato čtveřice tvoří sehraný tým a ve vypjatých situacích (kterých je ve filmu dost) si dobře nahrávají. Každý něčím vybočuje, a tak dotváří celek, Marušín je vůdce skupinky, Bartalos přináší do hry ženský element, Maštalír je zarytý skeptik, který ničemu nevěří a Hartl nadšenec pro konspirační teorie. Společně pak představují čtyři rozdílné pohledy na věc a diváci si mohou vybrat, s kým z nich jsou. A tvůrci nemohli vybrat výraznější herce.

Obdobně výrazné a pro děj kriticky důležité je prostředí, kde se snímek odehrává. A to je záhadné okolí Tribeče, kde se i natáčelo. Což dodává příběhu ten správný autentický nádech. Být to natáčeno jinde, tak to tak správně nefunguje.

Nový slovenský mysteriózní thriller s prvky hororu má skvělý námět i slibné zpracování. Většinu času snímek baví a drží napětí. Je však také fakt, že chvílemi se však také trochu vleče a tím upadá divákova pozornost. Snímek ale drží především ústřední herecká čtveřice, která je nosným pilířem celého díla. Jeho druhým pilířem je pak autentické prostředí, které vytváří tu správnou atmosféru podpořenou vizuálními efekty a účinnými lekačkami. Akorát je škoda nedořečeného konce.
 

Před cestou do lesa to chce pořádně nakoupit.

Nejbližší hospoda by měla být tak za kilometr.

Ták, co zajímavého píšou v černé kronice?