Recenze The Red Sea Diving Resort: Věčný zachránce Chris Evans a oslava lidské solidarity

Jaká je motivace pro nezištnou pomoc bližním v nouzi?
 
 
Gideon Raff, izraelský scénárista a režisér, a americká společnost Netflix spojili síly a převedli ve velkém stylu na plátno utajenou operaci podle skutečných událostí. Snímek mapuje průběh jedné z nejslavnějších úspěšných misí tajné izraelské služby Mosad ze začátku 80. let minulého století. Skupina vytrénovaných specialistů se snaží zachránit etiopské Židy (Falaše) tím, že zajišťuje jejich přesun do Jeruzaléma. V té době se v Etiopii ustanovuje marxistický režim prezidenta Mengistua Haileho Mariama a v zemi probíhá občanská válka, genocida a hladomor. Na pobřeží Súdánu proto izraelští agenti provozují nejprve na oko a poté doopravdy luxusní hotel, který jim poskytuje dokonalé krytí pro transfer tisíců etiopských Židů. Pokud by je ovšem někdo z místní armády odhalil, okamžitě by přišli o život kvůli nepříliš dobrým vztahům mezi Súdánem a Izraelem. Musí proto čelit řadě vypjatých situací, držet se svých rolí a ani na minutu nezaváhat. Strůjcem této myšlenky je agent Mosadu Ari Levinson (Chris Evans), proto sledujeme především jeho myšlenkové pochody, činy a neúnavnou ochotu pomáhat.

Vyniká zde hlavně herec Chris Evans, který téměř vždy představuje dokonalého a odváženého klaďase.Vyniká zde hlavně herec Chris Evans, který téměř vždy představuje dokonalého a odváženého klaďase. Takového, jak ho nejvíce známe z filmů podle Marvel komiksu Captain America. Nicméně tady můžeme vidět jeho drsnější, zarostlejší a celkově poněkud ošuntělejší chlapáckou verzi, která ale působí zase o to realističtěji. Dokonce je možné mu prominout i několik jeho skoro sebevražedně obětavých kousků, protože to praví hrdinové z americké produkce prostě dělávají. Ve vedlejších rolích se dále objeví třeba Haley Bennett, známá jako pohřešovaná žena z Dívky ve vlaku, nebo Michiel Huisman a Ben Kingsley.

Někomu může vadit právě již zmíněné klišé podání v hollywoodském stylu. Přehnaně akční scény se střídají s těmi, při kterých divák zatajuje dech v napínavé „hře na schovávanou“ nebo s uvolněnějšími pasážemi krátkodobě prosvětlenými bezstarostným sluncem. Současně je ale snímek tak nějak pasivně agresivní a nenechá nás chvilku v klidu. Jenže možná právě tento způsob vypravování, ač někým nenáviděný, je nutný pro to, aby se tomuto tématu dostalo potřebné pozornosti.

Vzájemné porozumění a uvědomění toho, že člověk je pouze součástí většího celku, o nic lepší nebo horší než ti ostatní, je hlavní sdělované poselství. Jde o ukázání hodnoty každého lidského života. Velkým nedostatkem je ovšem to, že uprchlíci zůstávají pořád v pozadí jako jednotná masa.

Vypravěčem příběhu a zprostředkovatelem přesunů je rodilý Etiopan Kabede Bimro (Michael Kenneth Williams), kromě něj ale nejsou uvedena žádná další konkrétní jména nebo osudy lidí prchajících před trýzní. Zároveň jsou také vylíčeni jako nečinně přihlížející, zoufale čekající na to, co s nimi bude. V tom je stále patrný jakýsi zdrženlivý distanc od těchto lidí, používání naučených stereotypů, přestože se film snaží více osvětlit tuto problematiku a vést k zamyšlení.

V současnosti se jedná o velmi aktuální a palčivé téma, tudíž je film opravdu trefa do černého. Divák bude intelektuálně obohacen o nepříliš známý faktický případ z minulosti. Na tomto příkladu autoři usilují o to, přiblížit uprchlíky jako obyčejné lidi, ne jako nebezpečnou valící se vlnu, jen tomu pořád ještě něco chybí.
 
 

Turisté? Tohle je ale jen falešný hotel…

Snad projdeme, aniž by nás zastavili.

„Nenecháme nikoho na pospas, vrátíme se tam.“