Recenze: Takové krásné šaty jsou ušité na míru artovým nadšencům. Zbytek odradí přílišná absurdita

Peter Strickland představil další film, který vévodí své vlastní kategorii. Otázkou je, kdo ho stráví. 
 
Tísnivé situace, kontrastní barvy, bizarnost, absurdní dialogy a jedny plápolavé rudé šaty, které do výlohy vystavil snad sám Alfred Hitchcock. Od Petera Stricklanda se dalo očekávat ledacos. Režisér, který má na svém kontě již několik filmů charakteristických směsí prvků hororu a erotiky, tentokrát uvedl snímek, který nevídanou bizarností možná ohromí artové nadšence, běžnému divákovi však v paměti spíše neutkví.

Osamělá bankéřka nebude první ani poslední, koho bude věčně plápolající, ďáblem posedlý kus rudé látky terorizovat.Po artových bonboncích Katalin Varga, Pestrobarvec petrklíčový nebo odrazu hororového dna, antologii Průvodce zlem, přišel britský režisér Peter Strickland s dalším, kulantně řečeno, zvláštním nápadem. Sheilin (Marianne Jean-Baptiste) život by jen těžko někdo chtěl žít dobrovolně. Žena v pokročilém středním věku, jíž se nedávno rozpadlo manželství a u níž v „mamahotelu“ stále přebývá flegmatický syn spolu s excentrickou přítelkyní, kterou Sheila nemůže vystát. Osamělá a zdeptaná absurdní kritikou, kterou stále slýchá v práci, se Sheila rozhodne vyrazit na schůzku naslepo. A jak lépe si má žena navrátit ztracené sebevědomí, než výhodnou koupí takových krásných šatů? Jenže jak se ukáže, v tomto případě to zase tak skvělý nákup nebyl. A osamělá bankéřka nebude první ani poslední, koho bude věčně plápolající, ďáblem posedlý kus rudé látky terorizovat.

Kdyby však zůstalo jen u hororových prvků a klaustrofobických tónů, nebyl by to Peter Strickland. Na diváky v Takových krásných šatech čeká mnoho na pohled nepříjemných momentů, které však nezakládají ani tak na strachu, jako na zhnusení nebo na zmatku, který v hlavách diváků vyvolají kuriózní, nesmyslné, absurdní a více než podivné momenty.

Kontrastní barvy, erotické scény či naprostý nonsens v podobě fetišistických prodavačů nebo hypnotických stavů, do kterých postavy dokáže uvést nudný monolog opraváře praček, mohou připomínat takzvané giallo filmy, které se těšily popularitě v 70. letech minulého století. Stricklandův snímek skutečně, podobně jako giallo filmy, obsahuje spoustu brakových prvků, které dohromady tvoří celek tak absurdní, že i v klišé, filmovém braku a zločinu na kinematografii najednou spatřují i nejobávanější kritici uměleckou hodnotu.

Snímek Petera Stricklanda je přesně takový. Nesmyslný, plný filmografických floskulí, který svým způsobem znásilnil všechny žánry, které v sobě obsáhl. A ať už geniálně výsměšný nebo čistě šílený výplod mysli, která na plátně nechala bizarním způsobem vraždit šaty nebo sexuálně zneužívat figuríny, narazí snímek pravděpodobně na jeden reálný problém. Nejen pro většinové publikum, ale i pro to artové, budou Takové krásné šaty možná až příliš dlouhé. A to je taková škoda!
 

Skvělá práce kamery a technická preciznost v kombinaci s brakovými prvky. Zapůsobí na diváky extravagantní vražedné šaty nebo zničí šance na úspěch?

Myslíte si, že tyhle prodavačky v obchodě s oděvy jsou trochu divné? Film Petera Stricklanda bortí definici slova podivný.

Co Strickland vymyslí příště?