Recenze Deštivý den v New Yorku: Nostalgický otisk Woodyho Allena potěší, ale nepřekvapí
Do deštníků návštěvníků Central Parku bubnuje déšť a Woody Allen se loučí s městem, které nikdy nespí.
Romantická komedie slavného amerického režiséra a scenáristy Woodyho Allena konečně dobyla filmová plátna. A že to tentokrát stálo hodně úsilí. Poté, co na začátku letošního roku Amazon s tvůrcem ukončil veškerou spolupráci kvůli dávnému obvinění ze sexuálního obtěžování nezletilé dívky, společnost snímek odmítla uvést v amerických kinech či ve své online filmotéce. Krok to byl logický – jedna z internetových filmových velmocí se totiž pod tlakem hnutí #MeToo začala obávat, že ji více než sedmadvacet let stará kontroverze spojená s Allenem potáhne ke dnu. S více než půlročním zpožděním se ale Deštivý den v New Yorku dočkal premiéry, přestože pouze evropské.
Děj jedenapadesátého Allenova filmu se tentokrát točí především kolem dvou postav.Ironií je, že právě pokrytectví filmového byznysu a stereotypy s ním spojené (cesta na červený koberec vedoucí „přes postel“ nevyjímaje) jsou jedněmi z témat, které snímek otevírá. Děj jedenapadesátého Allenova filmu se tentokrát točí především kolem dvou postav – beznadějného romantika Gatsbyho (Timothée Chalamet) obdivujícího podivná zákoutí New Yorku, zapadlé jazzové bary a umění, a jeho přítelkyně Ashleigh (Elle Fanning), která ze všeho nejvíc touží po tom být slavnou novinářkou.
Společně se pro to vydávají do New Yorku, avšak jak se záhy ukáže, každý s poněkud jinou vidinou. Zatímco Ashleigh se ve snaze vymámit rozhovor z umělecky depresivního režiséra zamotává do intrik manhattanských filmových hvězd a je uchvácena velkým světem, ztrápený Gatsby se toulá pochmurnými ulicemi za deštivého dne v očekávání, že Ashleigh ukáže město, kde vyrostl. Místo toho tak tráví většinu času s uštěpačnou sestrou své bývalé přítelkyně Chan (Selena Gomez). Kolik dokáže změnit jediný den v New Yorku? Víc, než by člověk zprvu čekal…
Pokud však divák zná, byť jen zlomek režisérovy tvorby, velkého překvapení se zřejmě nedočká. Allenovská atmosféra doprovázená jemnými klavírními tóny, předvídatelná zápletka, ztrápený intelektuál zaseknutý ve starých dobrých časech ani naivní slečinka nejsou něco, s čím by Allen ve svých předešlých dílech už nepracoval. Co by se u jiných dalo považovat za handicap však Woody Allen zvládá bravurně obrátit ve svůj prospěch.
Jednoduchou dějovou linku prokládá vtipnými, satirickými dialogy, pracuje s odkazy, cíleně omílá zažité stereotypy a představuje palčivé bolístky současné společnosti – ať už v podobě sexuálního obtěžování v prostředí filmařské smetánky či na oko dokonalé „lepší“ společnosti, která zdůrazňuje nedokonalosti ostatních jen proto, aby usilovně zakryla ty své.
Avšak ani to v kombinaci s upřímným, jemným a veskrze inteligentním humorem nedokázalo zabránit tomu, aby byl Woody Allen pro dodnes neprokázané obvinění stigmatizován. Po vzoru herců, kteří s Allenem pracovali v minulosti, se i někteří herci z Deštivého dne v New Yorku, Timothée Chalamet, Elle Fanning či Selena Gomez, rozhodli své jméno alespoň částečně „očistit“ od Allena a věnovali své honoráře na charitu.
A právě proto je možná Deštivý den v New Yorku pomyslným rozloučením se s rušnými ulicemi, zakouřenými jazzovými bary a neomezenými možnostmi – ty totiž už Woody Allen dávno nemá. A jsou-li mu brány domovské kinematografie uzavřeny, pryč časy, kdy mohl psát hercům role na míru a je nyní odkázán na to, co mu dovolí evropská kina, neexistuje pro tvůrce lepší způsob, jak se naposledy projít rodným městem než jako jedna z postav, kterou sám napíše.
Woody Allen znovu ukázal, že v životě půjdeme mnohdy zcela jinou cestou, než jsme původně plánovali. Gatsby a Ashleigh jsou prototypem.
Gatsby nebo Woody? Podle mnohých napsal Allen postavu mladého studenta po vzoru sebe samého.
Uštěpačná holka a nic víc? Ne v Allenově snímku.
Deštivý den v New Yorku / A Rainy Day in New York
A právě proto je možná Deštivý den v New Yorku pomyslným rozloučením se s rušnými ulicemi, zakouřenými jazzovými bary a neomezenými možnostmi – ty totiž už Woody Allen dávno nemá. A jsou-li mu brány domovské kinematografie uzavřeny, pryč časy, kdy mohl psát hercům role na míru a je nyní odkázán na to, co mu dovolí evropská kina, neexistuje pro tvůrce lepší způsob, jak se naposledy projít rodným městem než jako jedna z postav, kterou sám napíše.
- Hodnocení