Recenze In the Tall Grass: Nový kingovský horor děsí zlověstnými trsy trávy. Ty však omylem přiškrtily pointu

Další příběh zpod pera mistra hororu. In the Tall Grass však uspokojí spíše na papíře než na filmovém plátně. 
 
 
Z hustě zarostlého pole se ozývá prosebný dětský hlásek, kam člověk dohlédne pusto prázdno a nejbližší stopy civilizace na míle vzdálené. Přesně v takové situaci se ocitají Cal a Becky, sourozenci, kteří se původně vydali za potenciálními novými rodiči dítěte, které má Becky už brzy porodit. Namísto toho, aby z podivně vyhlížejícího místa zmizeli, se však noří do abnormálně vysokou trávou porostlého pole ve snaze nalézt zoufalého chlapce volajícího o pomoc. Ze spontánního pátrání se však velmi brzy stává boj o život.

Mysteriózní příběh odehrávající se na více než podivném, abnormální trávou posetém místě, původně sepsal Stephen King spolu s jedním ze svých synů,.Mysteriózní příběh odehrávající se na více než podivném, abnormální trávou posetém místě, původně sepsal Stephen King spolu s jedním ze svých synů, Joem Hillem. Převést ho do filmové podoby se tentokrát rozhodl režisér Vincenzo Natali, který měl ambice natočit verzi In The Tall Grass už před pár lety, jeho plán se ovšem dočkal realizace až nyní.

Že by šlo o podívanou blížící se řádění klauna Pennywise, kterého nedávno znovu přivedl na svět argentinský režisér Andy Muschietti, se však říct nedá. Navzdory tomu, že kamera i hudba jsou po celých 90 minut snímku výraznou oporou, díry ve scénáři nezakryjí. Po vizuální stránce se přitom film tolik neliší od nedávno uvedeného Řbitova zviřátek – pochmurná atmosféra, temno i mrtvolné obličeje – nic z toho v In the Tall Grass nechybí.

To, co snímku ubírá na atraktivitě, jsou předvídatelné scény, které nemají šanci udržet příliš divácké pozornosti. V kombinaci s nepříliš domyšlenou zápletkou a otázkami, na které nedostaneme odpověď, pak film působí jako béčková podívaná, kterou nezachrání ani Patrick Wilson v jedné z hlavních rolí.

Právě Wilsonův herecký výkon v In the Tall Grass je další věcí na pováženou. Jindy naprosto suverénní herec, jehož výkony i v méně zdařilých hororech bývají velmi přesvědčivé, tentokrát tlačí na pilu tak, že působí až komediálně. Na vině ale bude spíše samotná postava Rosse, která není příliš uvěřitelně napsaná.

Naprostý nonsens, třeba v podobě jakéhosi prastarého posvátného kamene, který se z čista jasna objevil uprostřed pole a dává těm, kdo se jej dotknou, podivné vědění (za které by jim nejeden ufolog trhal ruce), ve snímku zastiňuje i samotnou podstatu děsu, na které je vystavěna knižní předloha. Tísnivé pocity spojené s nemožností najít cestu zpět, klaustrofobie, plíživá vlhkost hlíny, ztrouchnivělých těl, a nakonec i nekonečné lány zeleně schopné člověka udusit svou všudypřítomností – to vše Vincenzo Natali do filmové adaptace přenesl. Bohužel od každého jen trochu.
 

Kostel jako metaforické zobrazení kontrastu „dobra a zla přes ulici“? Možná.

Kam se poděl fenomenální skript pro Wilsona, huh?

A kam se nakonec vlastně poděl ten pes?