Recenze: Forman vs. Forman je poctou jednomu z mála českých režisérů, jehož jméno rezonuje i ve světě

Nic nového pod sluncem, ale osobnost jako Forman se neomrzí.
 
Spolupráce Heleny Třeštíkové a Jakuba Hejny vedla ke zrodu nostalgické mozaiky, seskládané z archivních záběrů, při jejímž sledování můžeme zavzpomínat na filmového velikána Miloše Formana. Tohle rozhodně není první film, který se mu věnuje, tudíž pokud bude na dokument koukat nějaký formanofil, nejspíš ho mnoho záběrů nepřekvapí. Většina už se objevila někde jinde, protože o nikom neexistuje nekonečné množství materiálu, a v době příprav filmu už se Forman necítil dost dobře na to, aby se natáčení zúčastnil. Část komentáře se tedy ujal jeho syn Petr.

Sledujeme hořký osud, který začíná už v dětství, a Forman bývá ve své zpovědi upřímný, nad věcí, dojemný a samozřejmě i nezaměnitelným způsobem vtipný.Snímek je anglicko-český, záleží, pro koho či s kým se zrovna scény natáčely, a nechybí historický kontext. Může být sice pro českého diváka nudný, ale naše dějiny úzce souvisí s jeho životní cestou, a také bere ohled na zahraniční publikum. Sledujeme hořký osud, který začíná už v dětství, a Forman bývá ve své zpovědi upřímný, nad věcí, dojemný a samozřejmě i nezaměnitelným způsobem vtipný.

Ať už popisuje čekání na nádraží na tatínka, který už nikdy nepřijel, komentuje propagandistické snímky, svoje soukromí, jak chtěl točit o opravdových lidech, otevřeně přiznává těžké a osamělé začátky v Americe i způsob hollywoodské práce, s každou další historkou víme jen to, že bychom ho vydrželi poslouchat mnohem déle než 78 minut. Přiznává fiaska a pády, ale nenaparuje se úspěchy, které mu může leckdo závidět.

Proč je v názvu versus, na to už si musíme odpovědět sami. Hlubší témata nenabízí na talíři, ale často v náznacích, aby si je divák mohl sám objevovat a interpretovat z Formanových slov. Scény a příběhy, ze kterých čiší osamělost, jsou výmluvné dostatečně. Celým snímkem se line téma svobody, snad proto se chýlí ke konci už s Lid versus Larry Flynt z roku 1996. Že někdo v roce 2019 nabídne snímek, který směle ignoruje další dva filmy, to je přinejmenším zarážející, a závěr tak působí… no, prostě jako by někdo omylem vystřihl závěr.

Formanův dramatický životní příběh se prolíná s osudem jeho rodné země, není divu, že nudit takřka nemůže. Čím méně o režisérovi víme, tím víc si film užijeme, protože spousta záběrů už byla k vidění jinde. Forman znovu připomíná, že byl velkým vypravěčem, a tak hltáme jeho slova, i když třeba vypráví jen o malých dramatech, která se odehrávají na rybníčku v jeho zahradě. Tenhle dokument sice není nejlepší, ale už jen tím, jakou osobnost nám připomíná, má velkou hodnotu.
 

„Tak tenhle záběr musí být na Oscara.“

A uslyšíme i veselé historky z natáčení…

A pak méně veselé příběhy ze soukromí.