Jak by asi vypadaly kočky s lidskými obličeji?
To si nejspíše řekl Tom Hooper a tak vznikly Cats, respektive jejich filmová podoba, která je opravdu děsivá. Respektive její vizuální stránka, která zaujme na první dobrou, ale ne v dobrém slova smyslu. Hooper, který stojí za vznikem Bídníků, Královy řeči nebo Dánské dívky, se zde pokusil o použití „nadčasové“ technologie, aby z herců udělal jejich kočičí podoby.
A výsledek se minul účelem. Ochlupená stvoření, která mají v obličejích rysy svých herců, jsou opravdu jako něco, co vídáme v nočních můrách. Když si navíc všimnete, že ony kočky mají lidské ruce a chodidla, dostane tato už tak podivná podívána ještě zvláštnější ráz. Ještě možná o něco hrůzostrašnější jsou podobně vytvořené myši (které si mimochodem zahrály děti) a švábi. I když je jasné, že se tvůrci v čele s Hooperem snažili o něco přelomového (a digitální kočičí srst vypadá vskutku věrohodně), tak se jim to mírně řečeno nepovedlo. Jen těžko říct, kde byla jejich soudnost při vytváření obludných vizuálů, což je opravdu škoda.
Zvláště pak proto, že je znát, že za vnikem celé snímku stálo značné úsilí a snaha ze všech stran. To dokazují například i ohromné kulisy, které slouží k porovnání velikostí koček k reálnému světu. Jde o například obrovské dveře s kočičími dvířky, velké židle a stoly nebo lidské oblečení, to vše dobře ilustruje drobnou povahu titulních hrdinů. Je znát, že v produkci byl odveden pořádný kus práce a všichni zúčastnění se snažili vytvořit velkolepou podívanou, jenže stačilo jedno špatné rozhodnutí a všechna dřina přišla vniveč.
Díky zvláštním vizuálům tak nejde pořádně docenit ani propracovanou choreografii a velkolepé hudební kousky.Díky zvláštním vizuálům tak nejde pořádně docenit ani propracovanou choreografii a velkolepé hudební kousky, neboť všechnu pozornost na sebe strhávají zvláštně vypadající postavy. A je to opravdu smutné, protože je patrné, že si s tanečními kousky a jejich vytvářením dali všichni zúčastnění poměrně velkou práci, vytvořit tak složitou choreografii jistě nebylo snadné.
Podobně nazmar přichází i herecké výkony jinak hvězdného obsazení, které mělo velký potenciál. Jenže mnohé účinkující ani jejich výkony, ať se namáhali sebevíc, zkrátka nelze brát vážně při pohledu na jejich vizuální ztvárnění. A herci jako Judi Dench, Ian McKellen, Jennifer Hudson, Idris Elba či nováček Francesca Hayward (hlavní tanečnice londýnského baletu) se opravdu snažili o silné a výrazné přednesy a z tohoto hlediska jim opravdu nelze moc vytknout. Na druhou stranu tu pak jsou jedinci jako Rebel Wilson nebo James Corden, kteří mají do příběhu (k tomu se ještě dostaneme) dodat jakýsi komediální element, ale v závěru působí spíš neohrabaně a narušují celkovou serióznost, o kterou se film pokouší. Při tom však oba zmínění mají potenciál a šlo je využít o něco lépe.
Co však nemělo moc potenciál, a je další slabinou snímku, je jeho děj, nebo spíše jeho nedostatek. Příběh se odehrává v průběhu jednoho večera, kdy se koná legendární každoroční kočičí bál, na kterém nejstarší kočka vybere jednoho šťastlivce, který bude znovuzrozen. To je v zásadě tak celá premisa. A film se pak točí kolem toho, že jednotlivé kočky soutěží o to, která z nich se stane tou vyvolenou. Vlastně sledujeme sled písní, ve kterých se představují jednotlivé postavy a do toho se občas připlétá zlý Idris Elba, který chce přerušit ostatním postavám plány, protože je prostě zlý. Ve snímku se nic moc nevysvětluje, ani neobsahuje žádnou zápletku či pointu a samotný konec je zdlouhavý a při poslední písni už jen čekáme na vysvobození.
S výjimkou té poslední, je však většina písní kvalitní a bezesporu tou nejsvětlejší stránkou snímku. Ve skutečnosti jde o takřka jediné pozitivum této podívané. A jak by také ne, když jde o soundtrack složený legendárním Andrew Lloydem Webberem. Hudební doprovod je opravdu z velké většiny velkolepý a chytlavý. Nehledě pak na to, že v tomto ohledu podávají herci opravdu nadstandardní výkony a hudební čísla po této stránce nemají chybu.
Nezapomenutelný soundtrack je však bohužel tak vše, co si z tohoto díla odneseme. Jinak jde o vskutku, mírně řečeno, podivnou podívanou. Vizuální výjevy, které tvůrci v čele s Tomem Hooperem vytvořili, jsou opravdu děsivé a nepovedené. Na co při jejich tvorbě mysleli, těžko říct. A je to škoda, protože tyto lidsko-kočičí nestvůry podkopávají veškerou snahu, která stála za vznikem celého muzikálu. Ten měl jistě velkolepý potenciál, který se však nenaplnil. Nepomáhá tomu ani nedostatek koherentního příběhu s nulovou pointou. Zkrátka a dobře, kdo chce zažít Cats, ať si pustí hudební doprovod, který je tak to jediné, co za něco stojí.
Dá si někdo kočičí drogy?
Ten nepříjemný pocit, když se zaseknete v kočičích dvířkách…
Nikdo neumí pařit jako kočky.
Cats
Nezapomenutelný soundtrack je však bohužel tak vše, co si z tohoto díla odneseme. Jinak jde o vskutku, mírně řečeno, podivnou podívanou. Vizuální výjevy, které tvůrci v čele s Tomem Hooperem vytvořili, jsou opravdu děsivé a nepovedené. Na co při jejich tvorbě mysleli, těžko říct. A je to škoda, protože tyto lidsko-kočičí nestvůry podkopávají veškerou snahu, která stála za vznikem celého muzikálu. Ten měl jistě velkolepý potenciál, který se však nenaplnil. Nepomáhá tomu ani nedostatek koherentního příběhu s nulovou pointou. Zkrátka a dobře, kdo chce zažít Cats, ať si pustí hudební doprovod, který je tak to jediné, co za něco stojí.
- Hodnocení