Recenze: Daria tak trochu postrádá pointu a míchá všechno se vším

Aneb když se Češi pokusí o mysteriózní thriller.
 
 
Pak to dopadá zhruba tak, že dostanete snímek s poměrně nadějným rozjezdem, jenže v průběhu se cosi zvrtne a ke konci zjišťujeme, že to vše v zásadě vedlo k ničemu a pointa kdesi v průběhu vyšuměla. On i „nadějný rozjezd“ je trochu silné označení. Nadějný je podle toho, zda jste fanouškem žánru, zkrátka je to specifické dílo a pro někoho může být už od začátku zvláštní. Daria je v celku taková podivnost. Na jedné straně lze chápat záměr tvůrců (Matěj Pichler a Daniel Miňovský). Námět je v zásadě poměrně zajímavý a mohlo jít i o povedenou podívanou, nebýt nepovedeného a místy chaotického scénáře, kterému se však díky tomu poměrně dobře daří většinu času držet naší pozornost.

Jenže zvláštnost a nelogičnost scénáře je zkrátka neodpustitelná. Postavy neustále odkrývají nové a nové skutečnosti, kterými však podrývají ty předchozí a v závěru nic nedává smysl. Nehledě na občas až absurdní dialogy a momenty (třeba agresivní soulož dvou protagonistů za „přihlížení“ slepé dívky). Celé to však dovrší nepřehledný a nic neříkající konec, který by možná dával smysl, kdyby šlo o první díl seriálu. Samotná otevřenost konce (a zjevné ambice autorů na pokračování) by ani tak nevadila, kdyby to nějak dávalo smysl v rámci celého filmu.

Blouzní, nebo jí někdo opravdu sleduje?Ten se zaměřuje na čerstvého psychiatra Marka, který se vydává na rande s tajuplnou farmaceutkou Dariou. Ta se mu však po jeho schůzce přestávat ozývat, jako by se propadla do země. Až pátý den jí Marek objevuje v psychiatrickém ústavu a postupně odkrývá, co se vlastně s Dariou děje, a že všechno není tak jak vypadá. Blouzní, nebo jí někdo opravdu sleduje? A pokud ano, tak kdo a proč? Sledují jí zlí farmaceuti, tajná organizace nebo vyšší moc shůry?

Už z tohoto krátkého shrnutí příběhu je znát jeho nesourodost. Sice se na plátně neustále něco děje a my jako diváci se ani chvíli nenudíme (to snímku nelze upřít), ale možná se toho děje až příliš. Hrdinové neustále odkrývají nové nesouvislé skutečnosti, jenže Pichler a Miňovský své ideje už trochu překombinovali.

Krásným příkladem této překotnosti je farma, kam se protagonisté vydávají ukrýt. Její funkce, kromě úkrytu před veřejností, trochu postrádá smysl. Jsou nám zde představení různá individua, která však vlastně s dějem nemají vůbec co dočinění. Například zde potkáváme stoupence steampunku, jak tvoří podivné přístroje, slepou služku, biology starající se o rostlinky (nelze vyloučit, že nepěstují i drogy) nebo vyšinutého biochemika v podání Jiřího Schmitzera.

Výkony herců jsou vesměs povedené. Celé podívané bezesporu velí Jaromír Nosek jako mladý psychiatr Mirek. Noskův výkon je víceméně kvalitní a ve své roli se pohybuje s jakousi lehkostí. I když občas se mu nezapře mírné přehrávání. Vedle něj je tu pak Klára Miklasová jako titulní Daria. Její přednes bohužel ničím příliš neoslní, chvílemi působí trochu mdle a jako od hlavní hrdinky bychom od ní zkrátka čekali více. I když je nutno podotknout, že toto je pro Miklasovou první velká filmová role, a v tomto ohledu je potřeba ocenit její snahu. Do třetice pak stojí za zmínku Američan Paul Louis Harrell jako Markův kamarád Taz. Harrell je beze sporu nejvýraznější, čemuž napomáhá i jeho charisma. Jediné, co mu škodí, je zvláštní dabing, za ten on však nemůže.

Vedle herců pak v poslední řadě stojí za pochvalu i vizuální a audio stránka filmu. Z grafického hlediska hned na první dobrou zaujmou nevšedně provedené titulky v komiksovém podání a jejich přechod z animace do reálu. Za druhé tu je pak velmi výrazný hudební doprovod metalového rázu, který skvěle funguje ve spojení se zmíněným vizuálem.

V závěru je Daria podivný snímek, který určitě není pro každého. Pichler a Miňovský se tak snažili o český mysteriózní thriller, až to na konec trochu přehnali. A je to škoda, neboť samotná premisa má potenciál, a kdyby se trochu zjednodušila a nekombinovala tolik prvků, tak by vlastně mohlo jít o povedené dílo. Takhle jsme však dostali chaotickou podívanou promíchanou s absurdnem, kterou nezachrání ani herecké obsazení, které se opravdu snaží.
 

Tak kdo vás tedy sleduje?

Hádej, která je moje oblíbená barva.

Marku, podejte mi pero… něco vám ukážu.