Recenze: Super mazlíčci zachraňují páníčky před následky jejich chyb. Pobaví, ale nesou morální apel

Co když město ovládnou roboti a zbydou v něm jen domácí mazlíčci? 
 
 
Tuto myšlenku na plátně rozvinul německý režisér Reinhard Klooss. Po sérii nepříliš úspěšných animovaných filmů, které se sice snažily o tematický přesah (ekologická krize, úpadek hodnot), ale většinou zhavarovaly na základních nedostatcích, přichází se Super mazlíčky – kteří mají ambice se stát jeho doposud nejzdařilejším tvůrčím počinem.

Zápletka není objevením Ameriky, ale přesto má cosi do sebe. Příběh Super mazlíčků se odehrává ve městě Robo City, které se může pyšní titulem nejmodernějšího a (zdánlivě) nejdokonalejšího města široko daleko. Hlavním hrdinou je Roger, toulavý pes snažící se pomáhat ostatním zvířatům, která kvůli lidské hlouposti a lhostejnosti skončila na ulici.

Idylka ale končí ve chvíli, kdy šílený starosta spolu s armádou robotů z města vyžene všechny obyvatele a v Robo City zůstanou pouze inteligentní robotické stroje a pár opuštěných mazlíčků. Ti se však rozhodnou nebýt lhostejní a přijít záhadě na kloub. Podaří se jim zachránit město a dostat se k milovaným páníčkům?

Klooss se v minulosti ve svých animovaných snímcích potýkal s podobnou potíží. Ve snaze vytvořit film, který se zalíbí dětem a zároveň něco nabídne i jejich rodičům, se mu ve finále pořádně nepodařilo ani jedno. Jeho snímkům diváci vytýkali nedotažené pokusy o tematický přesah, které byly spíše na úkor grafické stránky.

Varovné úvahy o tom, co by se stalo, kdyby se jednou stroje postavily proti nám.Super mazlíčci tuto linii naštěstí porušují. Po stránce animací se německo-čínský koprodukční snímek může poměřovat s filmy z hollywoodských dílen a zápletka je sama o sobě vcelku nosná. A najdeme zde i přesah, o který se tvůrce nepřestal snažit – varovné úvahy o tom, co by se stalo, kdyby se jednou stroje postavily proti nám, a zda lidé ve snaze vytvořit dokonalý svět nejdou proti přirozenému řádu a nelikvidují planetu, protkávají celý snímek. Navíc myšlenky týkající se environmentální krize, které film obsahuje, jsou v současnosti více než na místě a je sympatické, že se jejich naléhavost Klooss snažil přiblížit i nejmenším.

Velmi silnou stránkou filmu je především humor hlavních hrdinů. Ať už jsou to sarkastické poznámky kočičí lady Belle, paranoia zhýčkaného psího šampiona Ronalda mluvícího s jakýmsi italsko-německým přízvukem, hlášky mopse Waltera či jeho energické družky – prasátka Sophie. O chvilky, kdy se i dospělý divák upřímně zasměje, není nouze.

Humor je místy sice trochu nucený, ale svou funkci plní. Povedené vtípky a sympatičtí hlavní hrdinové však bohužel na bedrech devadesátiminutovou stopáž neutáhnou. A především ke konci je znát scenáristický patos a mezery, kvůli kterým působí druhá polovina snímku trochu odfláknutě. Avšak pro Kloossovu tvorbu znamenají Super mazlíčci stále výrazné zlepšení a naději na to, že jeho příští animovaný film se divákům vryje pod kůži a pustí si ho více než jednou.
 

Roger se zpočátku zdá jako psí tulák a zlodějíček. Brzy ale diváci odhalí jeho mimořádné morální kvality.

Tahle parta děti zabaví minimálně na jedno odpoledne. Humorné dialogy jsou důležitým pilířem Super mazlíčků.

Nechybí ani mysteriózní postava opletená záhadami. Kdo je ve skutečnosti zvrácený padouch, který terorizuje obyvatele Robo City?