Recenze Volání divočiny: Ze zhýčkaného mazlíčka neohroženou šelmou. Londonův hrdina poslechne volání divočiny

Když se Harrison Ford vydá do divočiny s počítačově upraveným čtyřnohým přítelem. 
 
 
Další adaptaci dobrodružné výpravy z pera Jacka Londona tentokrát představil režisér Chris Sanders. Do dechberoucích panoramat yukonské přírody, krajiny nekonečných lesů a ledových jezer však nevypustil pouze zdatného horala Harrisona Forda, ale i psího hrdinu, který je sice londonovsky neohrožený, ale taky hollywoodsky složený z jedniček a nul.

Proč k takovému kroku tvůrce přistoupil se asi budou ptát mnozí, přičemž nejlépe odpoví sama zápletka. Buck je překrásný urostlý pes, který si užívá života v prosluněné Kalifornii. Jeho život se však obrátí o sto osmdesát stupňů v moment, kdy jej unesou pašeráci a prodají do mrazivé divočiny v Yukonu. Buck se tak ocitá uprostřed zběsilého honu za americkým snem v podobě vrcholící zlaté horečky. Situace vypadá beznadějně.

Chrabrého čtyřnohého dobrodruha se nakonec ujmou pošťáci, s nimiž Buck tahá psí spřežení. A právě tady pes poprvé poznává nezlomnou duši divokého vlka – a stává se alfou své smečky. Poté, co je zrušen poštovní servis a Buck spolu se zbytkem smečky otročí pro fanatického zlatokopa, zachrání jej ze spárů chodící lidské zrůdy až samotář John Thornton. Po jeho boku Buck poznává krásy života v nehostinné divočině a stává se opravdu svobodným.

Zobrazení přírody, které ještě umocňuje hudební podkres, je dechberoucí.K románům Jacka Londona i jeho filmovým adaptacím bezpochyby nehostinné kraje plné krásy, ale také nebezpečí už patří. A nový film Sanderse není výjimkou. Zobrazení přírody, které ještě umocňuje hudební podkres, je dechberoucí.

Situace, kterým musí Buck čelit, jsou ale příliš nebezpečné na to, aby jim tvůrci vystavovali živého tvora. Přestože si tak filmaři svou volbou získali už apriori mnoho odpůrců, snad alespoň některé z nich napadne, kolik ledových koupelí a výbuchů by musel strpět jejich čtyřnohý miláček, než by klapka zmlkla. Využití počítačové techniky působí sice zvláštním dojmem, Sanders ale nic nepřehání a Volání divočiny tak nepůsobí jako pěst na oko.

Naopak. Propracovaný scénář, gradující napětí a otevření dveří do Londonova překrásného, pouze na první pohled nehostinného světa zastiňují nedostatky. Sanders a scenárista Michael Green si dali záležet na tom, aby dostatečně psychologicky vykreslili jak každého z lidských hrdinů, tak ty psí. A gigantický uhlově černý vlk, který se Buckovi zjevuje, je hezké zpestření.

Přestože průnik panenské přírody a kybernetických vychytávek může spoustu diváků předem odradit, ani jejich emoce vůči filmu zřejmě nezůstanou na bodu mrazu. Víc alarmující, než jakýkoliv počítačově vytvořený čtyřnohý tvor jsou totiž samotné reálie – zlotřilé činy chamtivých darebáků během zlaté horečky totiž nenapsal počítač ani Jack London, ale historie.
 

Počítačově vytvořený Buck dokáže ztělesnit Londonova hrdinu zřejmě víc, než by byl schopný jakýkoliv živý tvor.

Napětí filmu rozhodně nechybí.

Role pro Forda jako na míru ušitá.