Recenze: To poslední, co chtěl si vyžaduje divákovu naprostou pozornost, ale stejně se nedozvídáme, co to vlastně dotyčný chtěl
A je tu zase jedna Netflixovka.
Tentokráte jde o akční a napínavý thriller nesoucí název To poslední, co chtěl. Setkáváme se zde s investigativní novinářskou Ellie působící v 80. letech ve fiktivních novinách The Atlantic Post. Ellie se primárně zabývá politickou situací a konflikty ve Střední Americe a zejména se snaží odkrýt rozsáhlou intervenci americké vlády do těchto nepokojů. Jenže zrovna v té době probíhají v USA prezidentské volby (Reaganovo druhé funkční období) a tak je přesměrována na tuto tématiku. Jenže Ellie to nevzdává a vydává se do Střední Ameriky. Zpočátku chce pouze udělat úsluhu svému oslabenému otci, jenže to se zvrhává ve vyjednávání amerického obchodu se zbraněmi ve Střední Americe, a tohle by mohl být větší sólokapr, než se zdá.
Tak zní zhruba premisa příběhu inspirovaného stejnojmennou knihou autorky Joan Didion. Předlohu pro film pak sepsali Marco Villalobos a Dee Rees (ta film i režírovala). Je otázkou, zda je chyba už ve zdrojovém materiálu, nebo v jeho pojetí, ale převedení do audiovizuální podoby se zkrátka nepovedlo. Samotný děj, i když zní poměrně nadějně a zajímavě, je opravdu hodně chaotický a nepřehledný. Vyznat se v něm, je poněkud složitější, než se může na první pohled zdát. Neustále se skáče z jednoho problému na druhý, nic se neřeší a je nám málokdy poskytnuto nějaké smysluplnější vysvětlení událostí.
Díky složitému a překombinovanému vyprávění se tak od diváka navíc vyžaduje neustálá pozornost. Koncentrovanost sice pomáhá lépe pochopit děj a do jisté míry se v něm vyznat, je ale těžké udržet soustředění, neboť na plátně se toho děje buď opravdu hodně, nebo se dění v jednu chvíli začne strašně vléct. Tato nevyvážená dynamika pak také moc nepomáhá k celkové “koukatelnosti“.
Jednotlivé obrazy jsou opravdu dobře zvolené a provedené.A je to škoda, protože ze všech ostatních ohledů jde o kvalitně odvedený film. První, co upoutá pozornost je vizuální stránka. Jednotlivé obrazy jsou opravdu dobře zvolené a provedené. Celá podívaná i její postavy je stylizovaná do šedohnědé barvy, která má naznačovat její atmosféru. Navíc kostýmy též vhodně navozují prostředí 80. let.
Dalším velkým pluse je herecké obsazení, které v zásadě nemá chybu. Všichni do jednoho podávají kvalitní výkony a není jim moc co vytýkat. Celému ansámblu vévodí Anne Hathaway coby novinářka Ellie. Hathaway jako vždy odvádí standardní práci a její přednes je hluboký a nepostrádá potřebné emoce. Vedle ní pak stojí za zmínku Willem Dafoe jako její otec. Jeho role je sice o něco menší, ale za to velmi výrazná, a to hlavně díky Dafoeovu skvělému podání. Plakát pak také láká na Bena Afflecka, ale to je pouze mylný dojem. Affleck sice podává dobrý výkon, ale ve snímku je ho méně, než by se mohlo zdát. Jeho role je opravdu malá a vlastně až do poslední třetiny nechápeme jeho plný účel.
Ten chvílemi postrádá i samotný film, nebo ho spíše pouze špatně komunikuje. Nenapomáhají tomu ani četné nesmyslné scény, jako třeba nečekaná a neopodstatněná soulož dvou nejmenovaných postav. Tento snímek je plný takovýchto zkratkovitých momentů, které by snad dohromady měly dávat smysluplnější celek, který se možná i dostaví, ale jen pokud dáme opravdu důtklivý pozor na každičký detail.
Krimi drama To poslední, co chtěl je opravdu zmatená podívaná, ze které si toho odneseme hodně a nic. Za to může především chaotický a přeplácaný děj, ve kterém se vyznáme, pouze pokud ani na chvíli nepolevíme v pozornosti. Závěr snímku pak bohužel díky tomu vychází na prázdno, i když měl mít zdánlivě hlubokou myšlenku. A je to škoda, neboť režisérka Dee Rees se opravdu snaží a po všech ostatních stránkách (skvělé výkony herců nebo vizuální kompozice apod.) jde o kvalitní počin, který je však podkopán špatným scénářem.
Sakra, právě mi došel film.
Nosím sluneční brýle i uvnitř, protože jsem cool táta.
Pojď se mnou děvenko a všechno bude v pořádku, slibuju.
To poslední, co chtěl / The Last Thing He Wanted
Krimi drama To poslední, co chtěl je opravdu zmatená podívaná, ze které si toho odneseme hodně a nic. Za to může především chaotický a přeplácaný děj, ve kterém se vyznáme, pouze pokud ani na chvíli nepolevíme v pozornosti. Závěr snímku pak bohužel díky tomu vychází na prázdno, i když měl mít zdánlivě hlubokou myšlenku. A je to škoda, neboť režisérka Dee Rees se opravdu snaží a po všech ostatních stránkách (skvělé výkony herců nebo vizuální kompozice apod.) jde o kvalitní počin, který je však podkopán špatným scénářem.
- Hodnocení