Recenze: Ďáblovo znamení pohřbívá veškeré ambice na lovecraftovský horor. Nejvíce vyděsí béčkové provedení

Kterak chtěli mexičtí filmaři vyšvihnout mysteriózní horor o Necronomiconu a vůbec se jim to nepovedlo. 
 
 
Slyšíte ty rány? To se asi v hrobě obrací Howard Phillips Lovecraft. A není divu. Co na obrazovky vypustil režisér Diego Cohen budí větší hrůzu než jakékoliv hororová zápletka. O to hůř, že si jako odrazový můstek vypůjčil motivy z knih slavného spisovatele.

Už na začátku příběhu je patrné, že se nic dobrého přihodit nemůže. Vysokoškolská profesorka zabývající se starobylými jazyky a kulturami dostane záhadný balíček, v němž se nachází prapodivná kniha napsaná jazykem starším než samo lidstvo. Zní vám to povědomě? Ano, jedná se o Necronomicon, temný grimoár, který je asi nejvíce známý z příběhů hororového krále 20. století Howarda Phillipse Lovecrafta. A to, že se znovu objevil, nevěstí nic dobrého.

Protože chce sebejistá profesorka záhadnou knihu prozkoumat sama, přinese si ji domů, kde se v ní začnou okamžitě hrabat její dvě pubertální dcery. A světě div se, jednu z nich posedne prastarý démon. Tady ale Cohenova představivost nekončí. Kdesi v jiném mexickém městě se pohybuje více než podivné duo vymítačů – kněz Tomas (Eduardo Noriega) a parodie na drsného kovboje v černém Karl (Eivaut Rischen), který nadto dokáže s temnými silami navazovat spojení. A nikoho asi nepřekvapí, že bude Karl jediný, kdo dokáže posednuté Camile (Arantza Ruiz) pomoci.

Prvních deset minut Ďáblovo znamení se zdá jako horor, který má co nabídnout.Prvních deset minut Ďáblovo znamení se zdá jako horor, který má co nabídnout. Jak se však bohužel brzy ukáže, velkou roli na tom hraje fakt, že oněch deset minut běží úvodní titulky. Mrazivý hudební podkres a pohyblivá kamera využívající různorodých možností ptačí perspektivy působí překvapivě profesionálně. Avšak s každou uplynulou minutou šance na kvalitní (nebo alespoň průměrnou) podívanou klesá. Co dodat, vítejte ve filmovém pekle.

Postavy Cohenova hororu mají psychologické prokreslení ploché jako žehlicí prkno a až na Camilinu sestru působí všichni jako banda nepříčetných, do sebe zahleděných, vyšinutých utečenců z psychiatrie seriálu American Horror Story. Carl bůh ví proč napojený na bytosti Cthullu je navíc velmi chabým pokusem o okopírování postavy Johna Constantina ze slavného snímku Francise Lawrence. Je ale možné, že jeho krádež zůstane bez povšimnutí. Ďáblovo znamení je totiž katastrofa v tolika dalších ohledech, že se zmutovaný exorcista vlastně jeví jako ten nejmenší handicap. O nepovedených narážkách na intimní vztah mezi Karlem a Tomasem nemluvě.

Cohenův snímek s každým dalším záběrem padá hlouběji do pomyslného filmového pekla a když už člověk uvěří, že to horší být nemůže, režisér Diego Cohen ho přesvědčí o opaku. V druhé polovině snímku dokonce přestane dávat smysl i samotná zápletka. Diváci tak dostávají prostor k zamyšlení, zda se scenárista zděsil, jak monstrózní béčkovou pitomost napsal, nebo jestli je to celé vlastně parodie na všechny hororové filmy a knihy, které Ďáblovo znamení vykrádá.

Nejsmutnější na tom celém však je fakt, že jednotlivé motivy a nápady, s nimiž režisér pracuje, nejsou vůbec špatné. Příběhy Lovecrafta filmařům stále nabízejí velký prostor pro realizaci – důkazem je například sci-fi snímek Barva z vesmíru Richarda Stanleyho, který se sice zvrhl v neonovou podívanou s masožravými alpakami, ale originalitu mu nelze upřít. Jednu věc ale Cohen v Ďáblově znamení dokázal. Vytvořil snímek, který se už snad ani nedá označit jako béčkový. A možná právě jeho příslušnost k divokým céčkovým peckám je důvod, proč ho v letošním roce zakoupil Netflix.
 

Duchovní doporučuje si před zhlédnutím zavěsit na obrazovku krucifix.

Karl exorcista? Karl kovboj?

Jediné, na čem tvůrci nešetřili, byly zřejmě Camiliny čočky.