Recenze: Vyproštění vyprostí z nudy milovníky akce a krve

Pěkně naštvaný Thor se vydává na záchrannou misi od Netflixu.
 
 
Akce, akce, akce. Nedoufejte v nic víc, ale ani míň. Vyproštění nás sice vytáhne z nudy současného nouzového stavu, jenže nás uvrhne do naprosto nelogického, zmateného příběhu. Pokud milujete střílení a boj a dokážete vypnout mozek, máte vyhráno a užijete si pořádnou dávku násilí, podtrhnutou šťavnatými zvuky a velmi detailní kamerou, která nevynechá žádnou bolestivou ránu do těla protivníka. 

Náš hrdina Tyler (Chris Hemsworth) má slabost pro pivo a slepice, zatímco jeho sexy šéfka ho nechává chladným, i když si rozepne košili až k pasu. V minulosti tohoto osamělého drsňáka se skrývá tajemná postava syna (mimochodem skutečný Hemsworthův syn), k němuž se váže srdceryvný příběh, který se samozřejmě v průběhu filmu dozvíme. Sice nás nedojme, ale tak alespoň šlo o nějaký pokus hrát nám na city. Scénář Joea Russoa se nás však pokusí se stejnou kartou obehrát hned třikrát: Tyler je najat na záchranu uneseného chlapce, syna narkobarona. Tuto akci zorganizoval další muž-otec, který se tím snaží chránit svého malého syna. Jak vidíme, nápady a fantazií to tady jen hýří. 

Dialogy jsou tak přímočaře napsané, že musí každému slušnému herci být stydno je odříkávat.Ano, je mnoho akčních snímků, které nemají kdoví jaký příběh, ale právě proto se snaží opírat o nějakou jednoduchou zápletku, pomstu nebo záchranu, aby se víc nemuselo řešit. Takové prosté filmy jsou často béčkové klasiky a na jejich přímočarosti je něco až roztomilého. U tak prostého děje mělo zůstat i zde, bohužel se někdo snažil být důmyslný a nevyšlo mu to. Alespoň že většina filmu staví na charismatu hlavního hrdiny a k něčemu takovému má Chris Hemsworth poměrně dobré předpoklady. Dělá co může, a i když ve své nejznámější roli Thora se díky svým fyzickým předpokladům sem tam musí ukázat polonahý, tady – naštěstí pro pány – nikdo neočekával, že se na snímek bude dívat romantická fanynka, takže zůstane oblečený. Vedle Hemswortha tu další role hraje především kamera a zvuk. Herecké výkony ostatních nemá moc cenu řešit. Dialogy jsou tak přímočaře napsané, že musí každému slušnému herci být stydno je odříkávat, a dětský herec dostal jasné instrukce: “Neustále se tvař vyděšeně a s pootevřenou pusou! Běda, jak ji zavřeš!”

Uvidíme pár zmatených zvratů, Tyler proti sobě poštve celé město a jeho tvrdohlavost odnesou téměř všichni z jeho týmu. Z nepřátel jsou spojenci, z přátel je smrtící nebezpečí. Nakonec skončí náš hrdina jako “jeden proti všem”, my sice nevíme, proč se děje to, co se děje, ale dokud nás baví střílení a zabíjení, tak to funguje. Bohužel se tu občas i mluví, takže se filmu některé nesmysly odpustit prostě nedají. 

“Je to akční film, nemá cenu se zamýšlet nad příběhem,” ozývá se často na obranu hloupého děje u takovýchto snímků. Vážně? A proč vlastně? To by ho diváci nedovedli pochopit nebo ho neocenili? Je na to v Hollywoodu zákon? Scénáristovi došel papír v tiskárně? Všechny filmy musí vypadat stejně? Ano, je to “jen” akční snímek, ale proč vlastně si příznivci tohoto žánru nezaslouží víc?

Snímek zaujme příznivce zběsilé akce, cáká tu krev, praskají kosti, hlavní hrdina s lehce sebevražednými sklony přejde přes armádu i policii, jen aby zachránil unesené dítě. U toho je mu vždy nablízku kamera a my jsme uprostřed všeho dění. Nad motivy jednání postav je ale lepší se nezamýšlet, protože tu spousta věcí postrádá logiku a snaha udělat příběh komplikovanější vedla jen ke vzniku velkého, zamotaného klubka nesmyslů, které se nedá rozmotat. Ale dá se skrz něj prostřílet až ke zdárnému konci.
 

„Tohle není film o Avengers, jsme v tom sami!“

Australský žoldák je ideální na nenápadnou prácičku v Bangladéši.

„Já ho zachráním!“ – „Ne, já!“ – „Ne, to já!“