Recenze Bratrstvo pěti: Spike Lee zase jednou rozjíždí drsný vhled do černošské historie, který nenechá nikoho klidným

#BlackLivesMatter
 
 
Poté, co byl v roce 2019 poprvé oceněn Oscarem za svou práci na snímku BlackKklansman se Spike Lee vrací na obrazovky opět v roli scenáristy i režiséra. Tentokráte prostřednictvím Netflixu ve svém novém projektu Bratrstvo pěti. I zde se jako vždy prolínají Leeho klasické motivy, které nalezneme ve většině jeho děl. Jak je tomu již zvykem, věnuje se tu černošské komunitě, její problematice, a především bohaté historii.

Tentokráte okatě naráží na účast Afroameričanů ve vietnamské válce. Snímek se zaměřuje na čtveřici veteránů, kteří společně sloužili v jednom pluku. Ti se po letech vrací na místo činu, tedy do Vietnamu, aby našli zbytky svého padlého kolegy a bezpečně je dovezli domů. To však není vše, v hlubinách vietnamského pralesa totiž ukryli i ve válce nalezený poklad, který také plánují odvézt zpátky. Jenže tahle akce nebude tak jednoduchá, jak se zdá.

Lee si zkrátka nebere servítky a skrze svůj film neskrytě volá za práva černochů.A tak se před námi rozplétá spletitý příběh plný narážek nejen na historii, ale i na současné dění. Lee si zkrátka nebere servítky a skrze svůj film neskrytě volá za práva černochů a nevědomky tak naráží i na aktuální situaci ve Spojených státech a demonstrace vyvolané zabitím černocha George Floyda. Někomu se třeba může zdát, že tyto své myšlenky Lee vnucuje divákovi až moc a trochu s nimi tlačí na pilu, ale kdo zná jeho práci, ví, že takový je jeho filmařský styl. Jeho díla jsou a vždycky byla politického rázu a Lee to neskrývá, a v tom je jejich půvab. Jako tvůrce se neupíná na stereotypy, ale ukazuje pravdu v celé její šíři.

Jako i v již zmíněném nedávném BlackKklansman, tak i zde Lee nestaví Afroameričany v jednom světle, pouze jako oběti. Ukazuje je v různých úhlech. Například jeden z protagonistů je voličem Trumpa, přestože je černoch. A tuhle sebekritičnost je nutné ocenit.

Díla Spika Leeho se pak také vyznačují značnou dávkou dějinného kontextu. Samotný příběh se tak prolíná s autentickými historickými video ukázkami, které oživují celkové dění a představují zajímavý nový prvek. Nutno však podotknout, že některé přiložené fotografické materiály jsou poměrně explicitní a silné.

S tím souvisí i vizuální stránka celé podívané, která je poměrně výrazná. Nejde zde jen o realistické prostředí vietnamské džungle, ale o přechody mezi jednotlivými záběry. Současné scény jsou moderní a digitálně čisté. Lee pak od nich odlišil dějovou linii odehrávající se v minulosti, která má starší vizuály a menší zarámování, čímž působí, jako by opravdu byla natočena v 70. letech.

Samotné dění je pak poutavé už od začátku. Je však pravda, že dvou a půl hodinová stopáž se chvílemi trochu vleče a neuškodilo by její zkrácení. Zvláště pak první polovina, po nadějném rozjezdu, je trochu více statická a obsahuje především expozici. Nejzdlouhavější jsou především pasáže, kdy hrdinové vzpomínají na své válečné zážitky a padlého kolegu. Zvrat však nastává ve zhruba druhé polovině, kdy děj nabírá nečekaných obrátek a náhle začíná akce. Spike Lee v jedné chvíli naprosto geniálně šokuje diváka a snímek opět dostává počáteční šťávu.

Za tu vděčí Bratrstvo pěti hlavně svým představitelům. V první řadě stojí za zmínku Delroy Lindo, který s Leem už spolupracoval například na biografickém dramatu Malcolm X. Zde se objevuje jako veterán Paul, který trpí posttraumatickou stresovou poruchou. Lindo podává silný a výrazný výkon, který se dostává do popředí zvláště ve chvíli, kdy jeho postava začíná blouznit a vést sám se sebou monolog. Lindo ztvárňuje tento pomalý úpadek do šílenství věrně a autenticky. Skvělou oporou jsou mu i jeho kolegové Clarke Peters, Norm Lewis a Isiah Whitlock Jr., přednesy všech jsou kvalitní a dohromady tvoří sehraný tým. Nejslabším článkem je Jonathan Majors coby Paulův syn, který je zde chvílemi zkrátka poněkud křečovitý. V malé, ale výrazné roličce, se zde pak objevuje i Jean Reno, je pouze škoda, že nedostal více prostoru. To samé by se pak dalo říct i o Chadwicku Bosemanovi, který se objevuje pouze v krátkých flashbacích.

Dostatek místa však dostal hudební doprovod, který dotváří celkovou atmosféru. Stojí za ním Terence Blanchard, který je pravidelným spolupracovníkem Spika Leeho. I zde vytvořil soundtrack, který dobře vystihuje náladu snímku i jeho výslednou podstatu.

Bratrstvo pěti je zkrátka povedená, a zvláště poučná podívaná, kterou Spike Lee zase jednou trefil do černého (skoro doslova). Toto afroamerické drama uspívá především díky zajímavému příběhu s poutavým provedením, skvělým hereckým výkonům, originální vizuální stránce a důležité problematice, které se věnuje. Zamrzí akorát poněkud zdlouhavá a občas vleklá stopáž. Je také nutné vyzdvihnout, že Lee má specifický styl filmařiny, který zkrátka není pro každého, i když své publikum si určitě najde.
 

Je tu trochu vedro.

Chceš pomoct s tím kopáním?

Chlapi, myslím, že jdem blbě.