Recenze: Jak býti dobrou ženou si pohrává se stereotypy. Emancipace se stane jedním z nich

Komedie o hledání rovnosti mezi muži a ženami. 
 
 
Představte si poklidné francouzské městečko na sklonku šedesátých let minulého století. Velkým a uskutečněným snem Paulette (Juliette Binoche) je dívčí škola, kterou provozuje společně s manželem Robertem (François Berléand). Jejich cílem je vychovat perfektní a poslušné hospodyňky, které budou potěchou (a hlavně bezchybnými služkami) svých budoucích choťů.

Pomocnou rukou jim při tom jsou vychovatelky Gilberte (Yolande Moreau) a jeptiška s disciplínou armádního generála Marie-Therése (Noémie Lvovsky). Vše se změní v moment, kdy Robert umírá a do vedení školy se dostává Paulette, která postupně odhaluje jedno manželovo tajemství za druhým. Počínaje ohromnými dluhy, které mohou znamenat konec akademie.

Poté, co se navíc Paulette v bance setká se svou dávnou láskou, rozpadá se její představa o roli žen ve společnosti. V atmosféře emancipačních změn se škola připravuje na televizní soutěž zaměřenou na řízení domácnosti. Pod vlnou emancipace se najednou mění vše – smýšlení Paulette, budoucnost jejích studentek, akademie, a nakonec i celé Francie.

Satirická komedie, pod níž je podepsán Martin Provost, je zpočátku úsměvným dobovým otiskem.Satirická komedie, pod níž je podepsán Martin Provost, je zpočátku úsměvným dobovým otiskem, který si pohrává s nejrůznějšími stereotypy. Otázka role muže a ženy ve společnosti je přitom nejvíce reflektována na samotné hlavní hrdince – Paulette je prototypem „domácí puťky“, která nemá ambice dělat nic jiného, než nalévat elegantně čaj a starat se o manželův rozvrh. A daří se jí to skvěle.

Přestože mnohé působí ve snímku sešroubovaně (objevováním sexuality počínaje, nesmyslnou televizní show konče), především první polovina filmu si udrží vtipný, satirický náboj. Na vrch přidává problémy dospívajících dívek, což děj oživuje. Co však Provostovu komedii stáhne dolů jsou kýčovité tanečky a prvoplánové scény, které jsou pro celkový koncept snímku zbytečné. Že se z Andrého, velké lásky Paulette, během posledních minut stane hloupoučký poslušný mužíček se ještě přežít dá. Ale když se minutový feministický zpívající pochod (který je zpočátku působí překvapivě úderně) promění v pětiminutovou muzikálovou vložku beze smyslu, člověk si uvědomí, co se ve filmu opravdu odehrálo.

Snímek Jak býti dobrou ženou skutečně poukázal na rozmanité stereotypy o ženách a mužích, kterých se však zbavil pouze zdánlivě. Ve víru přehánění Provost prázdná místa zaplnil jinými předsudky a navrch přidal pár filmových klišé.
 

Jak správně naservírovat nádivku?

Kdo by v televizní show nechtěl vyhrát pračku?

André jako správný zamilovaný Romeo neváhá za Paulette šplhat po okapu až na balkon. Jak romantické.