Recenze: Hejtr zaútočí na slabiny společnosti. Neopomene polskou politiku

Dřív se mu vysmívali. Teď se ho budou bát. 
 
 
Na polské filmové scéně tentokrát upoutal pozornost nový snímek režiséra Jana Komasy, který do své nabídky zařadil Netflix. Ne náhodou. Hejtr vytváří nenávistný obsah, podmaňuje si okolí, vrtá se v bolístkách polské společnosti stejně jako v politice. A daří se mu ošálit i diváky.

S člověkem jako je Tomek Giemza (Maciej Musiałowski) se člověk zaplést nechce. Bývalý student práv vyloučený kvůli plagiátorství, který je posedlý láskou ke krásné Gabi (Vanessa Aleksander) začne pracovat v PR firmě, jejímž posláním je na zakázku ničit lidem životy. Tomek se tak ze dne na den stane profesionálním hejtrem, který není v honbě za pomstou ochotný ušetřit jedinou živou duši.

Chlapec, kterého všichni považují za nekňubu se ukáže být mocnějším hráčem, než by si kdo dokázal představit v nejdivočejších snech. Postupně se stává renegátem a manipulátorem, který si pohrává s celým svým okolím. To, k čemu se ve snaze po moci a pomstě odhodlá, s každou minutou překonává nejhorší noční můry.

Hejtr Jana Komasy rozvíjí podmanivé téma, které uhrane svojí přesvědčivostí i aktuálností.Hejtr Jana Komasy rozvíjí podmanivé téma, které uhrane svojí přesvědčivostí i aktuálností. Na postupně se rozvíjející psychologický profil nešťastného mladíka s psychopatickými sklony režisér nabaluje nejen otázku kybernetické bezpečnosti či zneužívání internetu k manipulaci s veřejným míněním, ale rovněž problémy radikalizace společnosti.

Tvůrci zde také upozorňují na alarmující skutečnost – že vyvolat iracionální nenávist a zmobilizovat masy k děsivým činům, není nijak složité. A že společnost nemá žádnou pojistku, aby podobným scénářům zabránila. Je obdivuhodné, jak dokázal Komasa do dvouhodinového snímku vměstnat tolik tabu polské společnosti. Počínaje postavením k homosexualitě, konče vlivy působícími na polskou politickou scénu, přestože se zaměřuje především na sklon k populismu.

Výrazným prvkem, na němž Hejtr stojí, je i herecký výkon Macieje Musiałowského. Mimika, kterou rozvíjí a která se v průběhu snímku proměňuje, v tomto případě říká víc, než by mohl sebezdařilejší dialog. Musiałowski nehraje Hejtra, ale na plátně se v jednoho skutečně promění.

Překvapit mohou i moderní prvky jako kreativní kamera, použití simulace chatu nebo části počítačové hry. A i když člověk čeká podobné rozuzlení, gradující podívaná jako Hejtr možná překvapí i v posledních, mimořádně silných minutách stopáže.
 

Tomek jako průměrný student práv? Možná na první pohled.

Na čí straně Tomek doopravdy stojí?

A existují vůbec nějaké strany?