Recenze Naděje: Severská romantika řeší existenciální otázky. Naději ukazuje mnoha způsoby

Severská odpověď na otázku, co se životem, když vám zbývá pár měsíců života. 

 
 
Norská režisérka Maria Sødahl se po debutu Limbo rozhodla ještě chvíli zůstat u žánru dramatu. Znovu se zaměřuje na ženskou hlavní hrdinku, avšak tentokrát je předmětem jejího zájmu matka, která má před sebou nelehký úkol – připravit svoji rodinu na to, že po Vánocích zemře.

Anja (Andrea Bræin Hovig) a Tomas (Stellan Skarsgård) jsou pár, který spolu na první pohled zůstává spíše ze zvyku. Každý si žije vlastním životem a o idylické domácnosti nemají iluze ani jejich děti. Zaneprázdněná Anja právě zažívá velký režijní debut, když tu najednou se jí v těle objeví nevyléčitelný nádor. Pár dnů před Vánocemi tak stojí před zásadními otázkami. Jak připravit rodinu na to, že se zřejmě nedožije příštích Vánoc? A dokážou ještě s Tomasem najít dávno ztracenou jiskru?

Naděje nepředstavuje ani nesmyslnou romantiku, ani chmurné severské drama.Maria Sødahl v norsko-švédském koprodukčním dramatu rozvíjí téma, které by mohlo v nesprávných filmařských rukách snadno vykrystalizovat v nezdařené klišé. Naděje však jde mnohem dál a nepředstavuje ani nesmyslnou romantiku, ani chmurné severské drama.

Přestože se děj místy trochu táhne a nejeden divák by jej možná utnul dříve, než to udělali tvůrci, jsme po celou dobu konfrontováni s palčivými vztahovými otázkami, kterým se daří příběh udržet dostatečně zajímavý. Výrazný podíl na tom mají představitelé manželského páru, přičemž ani tak nepřekvapí Stellan Skarsgård jako spíše nenucený projev herečky Andrea Bræin Hovig, která balancuje mezi ztvárněním milující matky, ambiciózní umělkyně a tolerantní manželky. Přesto všechno si film po celou dobu udržuje poměrně jednotvárnou atmosféru a je možné, že příliš neutkví.

Sympatické je na Naději také to, že Anja a Tomas, ačkoliv by se na první pohled mohli zdát jako stereotypní postavy, jsou dobře psychologicky prokreslení a nejednají podle šablony. Jediné slovo ze scénáře nepřijde na zmar a témata, která společně otevírají a čelí jim, přinutí k zamyšlení. Naděje jako ústřední motiv příběhu se zde promítne v mnoha rovinách, včetně té, která přijde nakonec – a kterou bychom možná nejméně čekali.
 

Jak si užít Vánoce, když víte, že budou možná vaše poslední?

Anja a Tomas se snaží najít k sobě cestu, ještě, než bude pozdě.


 

Svitne naděje?


 

75%

Naděje / Håp

Sympatické je na Naději také to, že Anja a Tomas, ačkoliv by se na první pohled mohli zdát jako stereotypní postavy, jsou dobře psychologicky prokreslení a nejednají podle šablony. Jediné slovo ze scénáře nepřijde na zmar a témata, která společně otevírají a čelí jim, přinutí k zamyšlení. Naděje jako ústřední motiv příběhu se zde promítne v mnoha rovinách, včetně té, která přijde nakonec – a kterou bychom možná nejméně čekali.

  • Hodnocení

Tyto stránky využivají cookies, aby mohly nabídnout relevantní informace pro vás. Dalším setrváním s tímto souhlasíte, máte však možnost cookies zakázat. Přijmout Více informací