Recenze: 3096 dní: Příběh Nataschi Kampuschové je snímkem podle skutečné události, ze kterého mrazí v zádech
Známá událost o únosu mladé dívky ve filmovém zpracování.
Film 3096 Tage od režisérky Sherry Hormann vypráví skutečný příběh Nataschi, mladé rakouské dívky, kterou jako desetiletou unesl po cestě do školy tajemný muž a více než 8 let, tedy 3096 dní, jí věznil ve sklepě svého domu. O této šokující události, která proběhla v letech 1998 až 2006, vzniklo několik dokumentů a knih, které napsala samotná Natascha. A právě jednou ze zmíněných knih se inspiroval i tento snímek z roku 2013.
Atmosféra snímku je opravdu hutná.Jelikož unesená Natascha strávila ve speciálně upravené místnosti většinu svého dospívání, hrají postavu dvě herečky. Nejprve ji vidíme jako onu desetiletou holčičku, kterou hraje Amelia Pidgeon, a pak se do role převtělí Antonia Campbell-Hughes, se kterou trávíme většinu času. Snímek nám tedy ukazuje celý příběh Nataschi a to po většinu stopáže relativně svižným tempem. Vidíme, jakými neuvěřitelnými hrůzami si prošla, jak se snažila je překonat a jak se nakonec ze všeho dostala. Už ze své premisy je snímek logicky velmi depresivní a frustrující, na což lze vzhledem k zaměření snímku pohlížet jako na pozitivum, protože atmosféra snímku je opravdu hutná, nicméně lze na to zároveň pohlížet jako na určité negativum.
Na jednu stranu je film neuvěřitelně frustrující ve smyslu vidět, čím vším si hlavní hrdinka prochází, na druhou stranu je ale snímek na téměř stejné úrovni frustrující v tom, že Natasche se několikrát nabízí možnosti, jak s únoscem skoncovat a utéct. Natascha je totiž sice velmi dlouho zavřená v jedné místnosti, postupem času se ale s povolením únosce Wolfganga (Thure Lindhardt) dostává i do jiných místností, ve kterých jasně vidíte věci, které mohla dívka použít na svoji obranu. Dokonce jsme několikrát svědky situace, kdy má Natascha v ruce nůž, aby například něco ukrojila k jídlu. V tento moment se Natashe přímo nabízí, aby se vším skoncovala a utekla pryč. Ona to ale z nějakého důvodu neudělá a dál si prochází peklem, což je neuvěřitelně frustrující, když víme, že její utrpení už mohlo dávno skončit.
Je naprosto pochopitelné, že Natascha se musela hodně bát, koneckonců kdo by se také nebál. Ve výpovědích skutečná Natascha dokonce sdělila, že únosce Wolfgang jednou nechal otevřené dveře ven a pobízel jí, aby utekla, když chce. Zároveň se jí snažil zdeptat tím, že na ní stejně nikdo nečeká, navíc se Natascha ani necítila fyzicky na to, aby utekla pryč. Z tohoto pohledu by se dalo do určité míry pochopit, proč Natascha nevyužívala šance k útěku, nicméně za prvé tato konkrétní scéna ve filmu není a za druhé, jeden pohyb nožem vám nemůže vzít tolik energie, jako kdybyste chtěli utéct co nejdál to půjde.
Mohli bychom polemizovat nad tím, že dívka neměla odvahu na to někoho zabít, nicméně v určité části filmu od samotné Nataschi zazní, že jediný způsob, jak to může skončit, je smrtí jednoho z nich. Natascha je tedy očividně smířená s tím, že by svého únosce musela zabít a útěk je to, co po celou dobu chce ze všeho nejvíc. Na základě logiky filmu tedy úplně nedává smysl, proč se Natascha během osmi let o něco razantního nepokusila.
Možná snímku uškodilo, že i když s Nataschou všechno prožíváme, tak jí nevidíme úplně do hlavy. Knižní předlohu jsem sice nečetl, ale je obecně známým faktem, že kniha dokáže ve většině případů lépe postihnout psychické rozpoložení postav, než film. Kniha by tak mohla mnohem lépe vysvětlit, proč Natascha nevyužívala své možnosti k útěku, když se jí nabízely. Dílo režisérky Sherry Hormann se tímto aspektem zase tolik do hloubky nezabývá a v tom je největší problém celého snímku.
Aby to ale nepůsobilo dojmem, že 3096 dní nějakým způsobem pouze kritizuji, tak se mu musí nechat několik věcí, které se velice povedly. Především je to právě ona tíživá atmosféra, která vás vtáhne a vy vše, co se stane oběti, prožíváte s ní. Herecké výkony jsou opravdu povedené, obě herečky byly velmi přesvědčivé a zejména druhá představitelka Nataschi se musela pro roli hodně obětovat. Na druhé straně i Thure Lindhardt jako únosce Wolfganga je ve své roli neuvěřitelně přesvědčivý a dokáže v nás vzbudit pocit čiré nenávisti vůči této postavě. Produkce působí spíše televizním dojmem, nicméně v případě takto komorního příběhu to ničemu zvlášť nevadí.
Film je poměrně obtížné hodnotit, jelikož je na jednu stranu velmi dobře zpracován – představitelé hlavních rolí odvádí skvělou práci a atmosféra funguje skvěle. Zároveň se snímek zdá být poměrně věrný skutečným událostem, což se cení. Ze samotné podstaty námětu je ovšem na druhé straně velmi obtížné si snímek nějakým způsobem doopravdy užít, jelikož vyvolává neustálou frustraci jednak děsivými událostmi, tak i promarněnými šancemi k útěku, které Natascha z neznámého důvodu nevyužila a dál si procházela peklem. Spolu s tím se snímek nebrání ukazovat věci, které jsou sice autentické, ale zároveň velmi zneklidňující a nabízí se otázka, jestli to byla dobrá cesta. Pokud skutečnou kauzu Nataschi neznáte a chcete se o ní něco dozvědět, toto drama vás s celým případem seznámí dostatečně dobře a z tohoto pohledu ho lze doporučit. Zároveň jde ale o film, který si ze spousty důvodů lze jen velmi těžko užít a stojí za to se zamyslet nad tím, zda není pro tento formát přeci jenom lepší přečíst si stejnojmennou knihu.
Herečka Amelia Pidgeon byla od skutečné Nataschi téměř k nerozeznání.
Antonia Campbell-Hughes se pak jako starší Natascha musela pro roli opravdu hodně obětovat.
Natascha si prošla peklem, který si jen málokdo dokáže představit.
3096 dní: Příběh Nataschi Kampuschové / 3096 Tage
Film je poměrně obtížné hodnotit, jelikož je na jednu stranu velmi dobře zpracován – představitelé hlavních rolí odvádí skvělou práci a atmosféra funguje skvěle. Zároveň se snímek zdá být poměrně věrný skutečným událostem, což se cení. Ze samotné podstaty námětu je ovšem na druhé straně velmi obtížné si snímek nějakým způsobem doopravdy užít, jelikož vyvolává neustálou frustraci jednak děsivými událostmi, tak i promarněnými šancemi k útěku, které Natascha z neznámého důvodu nevyužila a dál si procházela peklem. Spolu s tím se snímek nebrání ukazovat věci, které jsou sice autentické, ale zároveň velmi zneklidňující a nabízí se otázka, jestli to byla dobrá cesta. Pokud skutečnou kauzu Nataschi neznáte a chcete se o ní něco dozvědět, toto drama vás s celým případem seznámí dostatečně dobře a z tohoto pohledu ho lze doporučit. Zároveň jde ale o film, který si ze spousty důvodů lze jen velmi těžko užít a stojí za to se zamyslet nad tím, zda není pro tento formát přeci jenom lepší přečíst si stejnojmennou knihu.
- Hodnocení