Recenze Ariana Grande: Excuse Me, I Love You: Hudebně ale bez děje. Dokument o Arianě Grande zeje prázdnotou

Hudební dokument o Arianě Grande, v němž se nedozvíme zhola nic. 

Na Netflixu se před nedávnem objevil nový hudební dokument Paula Dugdalea o světoznámé americké zpěvačce Arianě Grande. Jak se ale znovu ukázalo, čekat od tvůrce proslulého režií záznamů koncertů cokoliv vybočujícího z jeho stylu je zbytečné. Sledovat kvalitně nasnímané vystoupení je sice uspokojující, Ariana Grande: Excuse Me, I Love You je ale natolik prázdný, že možná neuspokojí ani zpěvaččiny zaryté fanoušky.

O Arianě Grande se toho ve filmu mnoho nedozvíme.O Arianě Grande se toho ve filmu, který z devadesáti procent sestává jen ze záběrů z koncertu v Londýně, totiž mnoho nedozvíme. Z pár minut záběrů ze zákulisí nebo jízdy autem zpěvačka na nezasvěceného naopak nemusí zapůsobit nejlépe. Paul Dugdale Arianu ukazuje jako hihňající se poskakující třeštidlo, které během devadesáti minut neřekne nic, co by mělo příliš hlavu a patu. A to je velká škoda, obzvlášť když se nabízí povídání o oslňující hudební kariéře, ztrátě přítele nebo o tom, jak její život proměnil posttraumatický stresový syndrom po teroristických útocích na její koncert v anglickém Manchesteru roku 2017.

Jedním z handicapů snímku je to, že od začátku působí nevěrohodně. Ve vzácných momentech, které nejsou vyplněny pouze samotným koncertem, Paul Dugdale vystupuje z role nezávislého pozorovatele a klade otázky členům Arianina týmu. Jeho dotazy jsou však nejen prvoplánové, ale je poměrně jasná i odpověď na ně. Kdo z členů týmu by si těsně před vystoupením dovolil na kameru říct něco jiného, než že je všechno sluníčkové?

A protože minuty stopáže plynou a vzorec (hudba – nesmyslné záběry ze zákulisí) zůstává stále stejný, člověk si uvědomí, že nic převratného se nechystá. Popravdě, ani fanoušek Ariany Grande se nedočká vůbec ničeho. Film je informačně naprosto prázdný a ani v nejmenším se nepřibližuje k laťce, kterou mu nedávno na Netflixu nasadil hudební dokument Granta Singera Shawn Mendes: In Wonder. Snímek působí spíše jako zpěvaččina promo akce, avšak velmi nezdařená. 

Dokument pak zachraňují velmi povedené záběry z koncertu, na jejichž kvalitě jde poznat, že v těchto momentech kamera skutečně ví, co dělá. Působivé zpomalené záběry jsou ale jediné body za kreativitu, které film o Arianě Grande zřejmě nasbírá. 

Z názvu filmu je výstižná především část „excuse me“. 

Ariana tančí. Ariana zpívá. Ale to je tak všechno.