Recenze: Radioactive osud jedné z největších vědkyň historie prezentuje zmateně a nevýrazně

Film o inspirativní vědkyni v divákovi vzbudí jen pramálo inspirace.

I žena, která změnila svět, byla pořád jenom člověk. S partnerskými problémy, dětmi, domácností na krku. Marie Curie-Skłodowská byla první žena, která získala Nobelovu cenu, a to v době, kdy ženy nemohly dělat skoro nic, a navíc jediná, která ji obdržela dvakrát (za fyziku i chemii). V podání skvělé Rosamund Pike sledujeme hrdinku, která je pracovitá, nehledící na okolí, zcela oddaná vědě a práci, kterou se nevědomky zabíjí.

Mariin život byl natolik “nabitý” a dramatický sám o sobě, že to jde jen obtížně vtěsnat do dvou hodin na filmovém plátně.Jako žena vědkyně, a ještě ke všemu přistěhovalkyně z východu to na přelomu 19. a 20. století vůbec nemá lehké. Její neústupnost a tvrdohlavost jí v tom rozhodně nepomáhají, ale zároveň se díky nim nikdy nevzdává. Diváka čeká spíše prostá výprava, ostatně většina děje se odehrává v laboratoři a ve skromné domácnosti. Režisérka Marjane Satrapi se věnuje především ilustraci a animovaným filmům, tudíž se přirozeně pokouší o poněkud umělečtější formu životopisného snímku, jenže s živými herci jí to nejde tolik, jako s kreslenými postavičkami. Nohy jí ke všemu podráží slaboučký scénář a pravděpodobně i rozsáhlost tématu. Mariin život byl natolik “nabitý” a dramatický sám o sobě, že to jde jen obtížně vtěsnat do dvou hodin na filmovém plátně. Je asi škoda se o to vůbec pokoušet, a to zrovna v dnešní době, kdy se minisérie a seriály těší velké přízni diváků i úcty kritiků.  

Vedlejší postavy jsou tak nezajímavé, že se Marii nedivíme, že je radši zahrabaná ve výzkumu. Výjimkou je snad jen dcera (Anya Taylor-Joy). Všichni kromě Marie působí přesně jako pojmy z učebnice nebo mluvící panáci z historického filmu. Ne jako živoucí bytosti, a přitom se tu Satrapi evidentně snažila o pravý opak. Životopis se jí nepodařilo zrovna ideálně uchopit a výsledek je nevyvážený. Dialogy se snaží být velkolepě dramatické, místo toho působí nabubřele a kýčovitě. I když se nedá říct, že by to byla katastrofa, tak jakékoli snahy o vytvoření intenzivního diváckého zážitku tu zcela selhávají. Pokud se ve změti scén občas objeví nějaký působivý moment, povstal jen z potu a krve Rosamund Pike. 

Zdá se, že tu někdo měl obavy, že nás Mariin život může začít nudit, a tak se párkrát mrkneme do budoucnosti na to, co způsobila či odstartovala svými objevy: léčbu rakoviny, shození atomové bomby, výbuch Černobylu… Taková doslovnost a vodění za ručičku asi každého diváka nepotěší a některá spojení jsou až zbytečná. Nad vlivem osobnosti by se snad každý mohl zamyslet sám, tedy alespoň každý, kdo absolvoval základní školu a o těchto souvislostech ví. Místo toho mohly být drahocenné minuty věnovány jejímu dětství, nebo jak se spolu se sestrou dostala do Francie. O tom se nedovíme takřka nic.

Jediný prvek, který v celém chaotickém filmu září, je Rosamund Pike. Scénář a režie by si však měly podat ruce a jít se zahrabat někam do sutin Černobylu. Snaží se nám okatě naservírovat dopad jejích objevů, ale díky tomu se atmosféra rozpadá v prach. Snímek se snaží o drama a velkolepost, ale působí vyumělkovaně. Marie Curie-Skłodowská by si určitě zasloužila něco lepšího, ale naštěstí by jí bylo úplně jedno, co o ní kdo natočil.

Když budu dost tvrdě pracovat, jednou o mně budou zpívat Imagine Dragons!

„Tomu bys nerozuměl, drahý…“

Geniální lidé nemívají jednoduché osudy.