Recenze: Palmer nabízí sympatický příběh o nečekaném a nevšedním přátelství, kterému vévodí talentovaný dětský herec

Bývalý odsouzenec a kluk, co si hraje s barbínami.

To jsou přesně Palmer a Sam. Ti spolu naváží nepravděpodobné přátelství, když se Palmer po dvanácti letech vrací z vězení do svého rodného města. Zde zjišťuje, že mnohé se změnilo a potkává také své nové sousedy, kam patří i malý flamboyantní klučina Sam. Ten žije v rozházené problematické domácnosti, a tak často nachází přístřeší právě u svého souseda Palmera. Tak se po zdráhavých začátcích začíná mezi Plamerem a Samem vyvíjet silné pouto a krásné přátelství.

Přesně to vypráví snímek Palmer, za kterým stojí režisér Fisher Stevens a scenáristka Cheryl Guerriero. Ti vytvořili ve spolupráci se streamovací službou AppleTV+ milou a sympatickou podívanou, která chytne za srdce. Představují zde poměrně jednoduchý a přímočarý příběh, v některých ohledech i trochu předvídatelný, který však okouzlí právě svou bezprostředností.

Palmer sice začíná trochu rozpačitě, ale postupně se na obrazovce rozvíjí silné a dojemné rodinné drama.Palmer sice začíná trochu rozpačitě, ale postupně se na obrazovce rozvíjí silné a dojemné rodinné drama, které má zkrátka srdce. To tvoří především ústřední dvojice hrdinů, kteří si navzájem zasáhnou do životů, které se jim tím neodvratně změní. Palmer začíná jako cynický chlap, který věří, že kluci by si měli hrát s autíčky a holky s panenkami, ale Sam mu otevře oči a naučí ho, že všechno není vždy tak jednoznačné. Samotná podívaná tak poukazuje na to, že děti by měli být ponechány své fantazii a nemělo by se jim nic vnucovat. Každý má přeci právo na to být tím, kým chce. I když občas to není tak jednoduché. Na což naráží i Palmer, protože Sam se střetává s neporozuměním ze strany svých spolužáků i některých dospělých. Snímek se tak nevyhýbá složitým otázkám a těm horším stránkám života.

Na jednu stranu by se tak však mohlo zdát, že jde o dílo, které se silně zaměřuje na LGBT problematiku. Jenže opak je pravdou. Palmer není dalším LGBT snímkem. Ano, Sam by se do té skupiny mohl možná řadit, jenže to není ústředním tématem celé podívané. Ta se spíše zaměřuje na přátelství, vzájemnou podporu a rodinné vztahy, které nemusí být vždy jen pokrevní. A právě v tom tkví krása Palmera, jeho hrdinové za sebe hází veškeré své rozdíly a přátelství, které spolu navazují je díky tomu tak čisté.

Tento vztah je však založen především na výkonech dvou hlavních hrdinů. Zprvu se sice může zdát, že Justin Timberlake, co by titulní protagonista, zkrátka do role bývalého potetovaného drsného vězně moc nesedí. Ale jak se začne jeho postava rozvíjet, zjistíme, že byl tou správnou volbou. Timberlake vnáší do své postavy duši a podává silný dominantní výkon. Vedle něj se pak ve svém celovečerním debutu představuje Ryder Allen jako Sam. Allen, kterému bylo v době natáčení pouhých sedm let, podává velmi kvalitní a, na svůj věk, velmi vyspělý výkon. Dětský herec si krade každou scénu pro sebe a ve spojení s Timberlakem navíc tvoří silný tým. Za zmínku pak také stojí Juno Temple, v roli Samovy nepřítomné drogově závislé matky, která se sice více objevuje až ke konci snímku, ale její přednes je dominantní, Temple se zkrátka do své role převtělila jako chameleon.

V závěru je Palmer pozitivní podívaná, kterou jistě stojí za to vidět. I když se zde najde pár negativ (jako třeba předvídatelný děj), tak pozitiva silně převažují. Fisher a spol. totiž vytvořili dojemný snímek s dobrým poselstvím, který chytne i ty nejotrlejší diváky. Zkrátka a dobře AppleTV+ tentokráte trefilo do černého a může být se svým novým dílem spokojené.

Jsem rozcuchaná, učešeš mě?

Chceš se houpat?

Tahle hra mě nebaví…