Recenze: Vykopávky se svým silným příběhem a půvabným vizuálem představují zakopaný poklad Netflixu
Archeologický film bez ztracených balvanů nebo oživlých mumií.
To jsou přesně Vykopávky, nové dílo z továrny Netflixu, za nímž stojí režisér Simon Stone a scenáristka Moira Buffini. Scénář pak vznikl na náměty stejnojmenné knihy Johna Prestona, založené na skutečných událostech, které se odehrály v anglickém Suffolku v roce 1939.
Zde, doslova v předvečer druhé světové války, nalézá skupina amatérských i profesionálních archeologů neskutečně cenné vykopávky v pohřebních mohylách. Vše začíná, když si ovdovělá statkářka Edith Pretty povolá archeologa-exkavátora Basila Browna, aby prozkoumal pohřební mohyly na jejím pozemku Sutton Hoo. Co zde však pan Brown nakonec nalézá je něco nečekaného, co přitáhne zraky mnoha zájemců, kteří se s vykopáváním pokladu rozhodnou pomoci.
To je zhruba premisa, kterou nabízí Stone a spol. ve svém novém snímku. Představují zde poměrně melancholický a volně plynoucí příběh. Ten, i když se pro mnohé může zdát trochu neatraktivní (nenabízí totiž žádnou akci, je poměrně statický a zakládá si na dialozích a historických faktech), tak přitáhne svou nenuceností a zdánlivě bezstarostnou povahou příběhu. Za to vděčí především vypravěčskému stylu Buffini, které se povedlo kvalitně a autenticky adaptovat zmiňovaný román a skutečné události.
Příběh má i přes svou značnou statičnost spád a stominutová stopáž uběhne poměrně rychle. Zaujme i jeho zasazení do blížící se druhé světové války, která celou dobu jakoby zlověstně visí v pozadí a nastiňuje celkovou atmosféru filmu. Avšak válka zde nehraje prim, je tu spíš pouze náhodou jako takový doplněk, tvůrci jí nevěnují přílišnou pozornost, což je dobře, protože tím neubírají ze zastřešujícího centrálního děje. Ten je opravdu hlavně o titulních, dnes už slavných, vykopávkách a tom, jak se k nim přišlo.
Díky tomu je příběh přímočarý a zbytečně se nepozastavuje nad věcmi, jako je romantická zápletka. Nekoná se žádná velká hollywoodská romance, je tu sice minoritní romantická dějová linka, ale ta je pouze postranní, a tak nějak do celého příběhu ladně a bezproblémově zapadá, zkrátka se nezdá být vnucená, pasuje tam. Je to zkrátka svěží, že se snímek věnuje více archeologickému tématu než čemukoliv jinému.
Jediné, co by se tak příběhu dalo vytýkat je, že je občas trochu nejasný. Některé momenty vyznívají na prázdno, a nelze z nich vyčíst, co bylo tvůrci zamýšleno. Příkladem může být scéna, kdy se Edith Pretty nešťastně zhroutí v autě, protože se něco evidentně nepovedlo, ale nikdy není vysvětleno, co. Zkrátka to působí, jako by byl při editaci filmu kus děje ustřihnut, jako by mezi tím chyběla nějaká objasňující scéna.
Vykopávky okouzlí po vícero stránkách.Mimo to však Vykopávky okouzlí po vícero stránkách, ne pouze z hlediska děje. Velkým plusem je i samotná kamera, která je už od počátku poměrně nevšední a nabízí viklavé záběry, podhledy a zvláštní úhly. Zajímavé jsou například scény, kdy jede hlavní hrdina na kole, kamera se celou dobu hýbe a motá a dodává záběrům z jeho perspektivy jakousi autentičnost. S kamerou pak působí i samotná vizuální stránka a kinematografie. Tvůrci zde totiž nabízí záběry na malebné vesnice na jihu Anglie a okolní přírodu, které zde hrají velkou roli a vtáhnou do děje.
V neposlední řadě je pak samozřejmě nutné zmínit i herecké obsazení. Tomu jednoznačně vévodí Ralph Fiennes, britský herec, jenž se proslavil jako Voldemort ve snímcích o Harrym Potterovi či Amon Göth v Schindlerově seznamu. Fiennes tu v roli Basila Browna podává velmi subtilní, a přitom silný a dominantní výkon. Svou postavu, reálného pana Browna, převádí na velké plátno s lehkostí sobě vlastní, jako by to nic nebylo. Pohyby, tiky i držení těla dotvářejí celkový obraz této sympatické osoby. Vedle něj pak stojí za zmínku i Carey Mulligan, která se představuje jako Edith Pretty, zlomená nemocná žena, která ví, že je na sklonku svého života a je odhodlána z toho vytěžit co nejvíce. Mulligan je neskutečně emocionální a do její postavy a její motivace není těžké se vcítit.
Vykopávky jsou velmi příjemným překvapením ze strany Netflixu. Tvůrci v čele s režisérem Stonem zde představují autentický a nenucený příběh, který i přes svou melancholičnost a statičnost plyne, plyne pomalu, ale hladce. Velkou sílu mu dodává i v pozadí visící nepříjemná předzvěst druhé světové války. Celkový dojem pak také dotváří jeho vizuální stránka a nevšední práce s kamerou. Třešničkou na dortu jsou pak silné herecké výkony, kdy nikdo nešlápne vedle. Dohromady jsou zkrátka Vykopávky kvalitně odvedené filmové dílo, které si zaslouží dostat větší pozornost.
Kde je ten Indiana Jones, když ho člověk potřebuje?
Není mi ta uniforma těsná?
Při téhle práci se člověk snadno ušpiní, paničko.
(Foto: Netflix)
Vykopávky / The Dig
Vykopávky jsou velmi příjemným překvapením ze strany Netflixu. Tvůrci v čele s režisérem Stonem zde představují autentický a nenucený příběh, který i přes svou melancholičnost a statičnost plyne, plyne pomalu, ale hladce. Velkou sílu mu dodává i v pozadí visící nepříjemná předzvěst druhé světové války. Celkový dojem pak také dotváří jeho vizuální stránka a nevšední práce s kamerou. Třešničkou na dortu jsou pak silné herecké výkony, kdy nikdo nešlápne vedle. Dohromady jsou zkrátka Vykopávky kvalitně odvedené filmové dílo, které si zaslouží dostat větší pozornost.
- Hodnocení