Recenze: Ranařky se snaží zasadit úder sexismu. Pointou i provedením zůstanou průměrné

Středoškolské rebelky se rozhodnou bojovat proti sexismu.

V atmosféře přibývajících odhalení spojených s případy sexuálního obtěžování se na Netflixu v nedávné době objevil snímek režisérky Amy Poehler. Příběh o mladé dívce, která se rozhodne postavit se systému akceptujícímu nespravedlnost a sexismus, sice přesahuje schematické teenagerské filmy z prostředí střední školy, nad průměrem se ale neudrží.

Šestnáctiletá Vivian (Hadley Robinson) se postaví genderově nerovné hierarchii na střední škole a po vzoru své matky zahájí rebelský boj proti systému. Jak ale rozšířit emancipovanou osvětu mezi všechny dívky na škole napříč různými skupinami? Vivian začne tajně publikovat Moxie, dívčí rebelský časopis sjednocující dívky v boji proti nerovnosti pohlaví a sexismu. Z časopisu šířeného nejdříve na dívčích záchodech, pak po celé škole, se stane hit. Čím silněji se začne odhodlaný hlas Moxie ozývat, tím více se stane trnem v oku všem, kteří těžili ze starého systému. Revoluce za rovnoprávnost začíná.

Režisérka Amy Poehler si nastavila krásný cíl, zvolila k němu ale špatné prostředky.Už podle anotace si Ranařky kladou velké ambice, když zpracovávají citlivé a velmi současné téma, totiž genderovou diskriminaci a sexismus jako hrozbu. O co silnější a ambicióznější námět mají, o to více u nich však klopýtá provedení. Režisérka Amy Poehler si nastavila krásný cíl, zvolila k němu ale špatné prostředky.

Jednou z nejzajímavějších věcí na Ranařkách (v originále Moxies) je rozmanitost, na které film nešetří. Otevírá nejen otázky rovnosti pohlaví a emancipace, ale i sexuální orientace, identity a vyrovnávání se s traumaty. A i když jako drtivá většina filmů z prostředí střední školy své hrdiny zjednodušuje, nedělá z nich absolutní hlupáky.

Naopak. Ranařky udrží pozornost právě díky rozvoji vztahům mezi postavami, které, přes svoji jednoduchost dospějí k nějakému vývoji. Přestože děj zůstane po celou dobu velmi předvídatelný, je jasné, že přijde happy end a rádoby dějové zvraty nikoho nepřekvapí, hrdinky (a hrdinové) nepůsobí tak křečovitě, jak je člověk u podobných filmů zvyklý.

Navzdory tomu, že film Amy Poehler otevírá mimořádně palčivé a aktuální téma, nemá scénář dostatečné ambice na to, aby snímek vykopl z propasti kategorie puberťáckých filmů z americké střední školy. Ty nejdůležitější věci – zakořeněnou nerovnost, genderovou diskriminaci, sexismus, nedostatky vzdělávacího systému nebo problém s neschopnými autoritami totiž zamazává příliš naivními konturami a nedá si tu práci, aby témata i postavy ukázal z jiných úhlů pohledu.

Vivian se rozhodne postavit všem, kteří neberou dívky jako sobě rovné. A jako u správného filmu z americké střední školy nesmí chybět láska. 

(Foto: Netflix)

Z jednoho hlasu povstanou desítky. 

(Foto: Netflix)

Revoluce začíná! 

(Foto: Netflix)