Recenze Řekni prostě ano: Nizozemská komedie na Netflixu nepřináší nic objevného a neoslní ani svým přízemním humorem

Nevěsta na útěku?

Tak se zpočátku jeví nová komedie na Netflixu Řekni prostě ano, jenž pochází z nizozemské produkce a vznikla pod rukama režisérské dvojice Appie Boudellah a Aram van de Rest. Setkáváme se zde s Lotte, která odkudsi utekla ve svatebních šatech a nyní začíná vyprávět mladíkovi na lavičce (velice ve stylu Forresta Gumpa) svůj osud a jak se to vlastně všechno seběhlo. Životní plány romantičky Lotte se totiž začínají postupně bortit. Nejdřív se rozejde se snoubencem, a pak hned na to její egocentrická sestra Estelle oznámí své vlastní zasnoubení s Lottiným šéfem. A přesně, když si Lotte myslí, že už to snad nemůže být horší, tak jí život začne dávat jednu ránu za druhou.

Mnohé gagy jsou již poměrně ohrané a většina z nich je na stejnou notu.Tak zní poměrně jednoduchá a přímočará premisa snímku Řekni prostě ano. Ten se prezentuje jako nezávazná bláznivá svatební komedie typu Ženy sobě, Válka nevěst, Nevěsta na útěku nebo francouzské Dokud nás svatba nerozdělí. Nový počin z produkce Netflixu si trochu vypůjčuje z těchto klasik, čímž nepřináší v zásadě nic nového. Mnohé gagy jsou zde již poměrně ohrané a většina z nich je na stejnou notu, takže ani příliš nebaví. Nehledě pak na to, že děj je v zásadě dost předvídatelný, najde se tu sice pár zajímavých zvratů, ale vlastně je postupně jasné, jak se to celé vyvine.

Na koukatelnosti nepřidává ani rádoby humor, který tlačí až moc na pilu a chvílemi působí až moc trapně (např. lego raketa zabodnutá v zadku nebo zhulená montáž). Výrazně nefungujícím prvkem je i opakující se gag, kdy si hrdinka představuje, jak se něco stane, ale skutečnost je nakonec úplně jiná. Je to zkrátka předvídatelné a ani trochu to není vtipné. Náladě též nepomáhá ani, ač chvílemi chytlavý, tak v zásadě kýčovitý, hudební doprovod. Ten je nejvýraznější ve smutných okamžicích, kdy hraje patetická hudba, která má jakoby podtrhávat depresivní atmosféru daných scén.

Další zvláštností je neobvyklé nutkání tvůrců vměšovat do, jinak nizozemsky mluvených, dialogů anglická slovíčka. Je to opravdu podivný, iritující a rozptylující prvek, který sem zkrátka nesedí. Těžko říct, co scenáristé Appie Boudellah a Mustapha Boudellah tímto svým výběrem zamýšleli. Jedno je však jisté, jejich záměr se tu prostě míjí účinkem.

V neposlední řadě je pak také potřeba zmínit herecké obsazení, které je vlastně nejsvětlejším bodem celé podívané. V hlavní roli se zde objevuje nizozemsko-španělská herečka Yolanthe Cabau, která podává víceméně solidní výkon. Cabau je jako protagonistka dostatečně výrazná a většinu času se jí dobře daří nést celý děj. Nezaostávají za ní ani její ostatní kolegové, z nichž nikdo nepodává výrazně špatný výkon, a ve většině případů se zde setkáváme s mírným nadprůměrem, což je chvályhodné. Herci se zde opravdu snaží, ale snímek zkrátka bohužel neoslní, a to ne jejich vinou.

Řekni prostě ano je v závěru taková klasická tuctová komedie, která sice neurazí, ale také příliš neoslní. Najde se zde pár sympatických prvků a momentů, které to celé trochu vytahují (nejvíce k tomu však přispívá hlavní protagonistka), ale dohromady jde zkrátka o takové jedno velké předvídatelné klišé. A jako takový není tento snímek originální ani tak vtipný, jak si zdánlivě myslí.  

A z kterého ústavu jsi ty utekla?

Je pěkné být ve společnosti bez roušky.