Recenze Nadějná mladá žena: Psychologické drama rozebírá hravou formou těžké téma a nenechá nikoho chladným

Anděl pomsty nemilosrdně trestá všechna morální pochybení ostatních.

Snímku se z pěti nominací na Oscara podařilo proměnit tu za nejlepší originální scénář. Největší zásluhu na tom má původně herečka Emerald Fennell, která se v tomto případě ujala režie i scénáře. Toto dílo se snaží upozornit na nepříliš populární téma – zneužití alkoholem ovlivněných žen. Rozhodně se mu podařilo přitáhnout pozornost a rozvířit debatu jak u odborné, tak i laické veřejnosti, což byl nejspíše jeden z hlavních cílů tvůrců.

Cassandra kdysi studovala medicínu a měla před sebou zářnou budoucnost. Teď pracuje jako servírka v kavárně, stále bydlí s rodiči a nejraději tráví večery tím, že předstírá v barech opilost a nechává se sbalit náhodnými muži. Ve chvílích, kdy má dojít k samotnému aktu, přestane hrát tuto hru a tvrdě zaútočí na jejich svědomí. Tímto způsobem se vypořádává s traumatem z vysoké školy. Do jejího života navíc vstoupí sympatický pediatr Ryan, kterého zná právě z tohoto období. Začínají se sbližovat, ale Cassandra zároveň připravuje plán pomsty.

Diváka ihned zaujme styl vyprávění, jelikož se až postupně dozvídá všechny detaily příběhu. Dlouhou dobu nevíme, co přesně se mezi jednotlivými aktéry odehrává a proč se tak vůbec děje. Čím více kousků skládačky máme, tím více nás film vtahuje. Poměrně hravá forma zpracování navíc nabízí hned dvě varianty náhledu. Můžete se ponořit do psychologické stránky věci a začít se propadat do hluboké propasti deprese a beznaděje. Nebo si můžete užít cynický humor, a dokonce trochu té romantiky. Zvláštností je, že se tyto dvě polohy vlastně ani nemusí nutně vylučovat.

Přestože se na první pohled může zdát, že nadržuje ženskému pokolení, není tomu tak.Přestože se na první pohled může zdát, že nadržuje ženskému pokolení, není tomu tak. Ukazují se negativní vlastnosti všech zúčastněných, na jejich pohlaví nezáleží. Ani se samotnou hlavní hrdinkou nejde tak úplně sympatizovat, i když lze pochopit motivaci k jejímu konání. Spíše se kritizuje současná kultura, ve které je nátlak k sexu vlastně svým způsobem tolerován. To, že se někdo opije na večírku a je kvůli tomu mimo, nedává tomu druhému právo ho zneužít. Bohužel se o takových záležitostech často nemluví nebo se zlehčují, což je pochopitelně špatně.

Skvělou práci odvedla představitelka ústřední postavy – britská herečka Carey Mulligan. Zvláště věrohodně pak působí i její rádoby opilecké eskapády a následná ofenziva. Z takto drsné dávky nelítostné pravdy by se rozklepala kolena snad každému. Jen v některých scénách je její chování možná až zbytečně přehnané. Herci Bo Burnham, Adam Brody nebo Christopher Mintz-Plasse působí vyloženě milým dojmem. O to větší šok způsobí, když se náhle změní v predátory s pouze jediným cílem. Tím se podtrhne skutečnost, že agresoři mohou často působit celkem neškodně, což je o to zákeřnější.

Nadějné mladé ženě se podařilo zkombinovat zdánlivě společně neslučitelné prvky. Psychologické drama dokáže vystavět napínavou atmosféru, přiměje nás k zamyšlení, ale zároveň hýří barvami a hudbou a zvládá i pobavit diváka. Současně však neshazuje vážnou tematiku sexuálního obtěžování a zneužívání, o které se v současnosti začíná konečně více mluvit. Po celou dobu si snímek udrží vaši pozornost, na čemž má zásluhu především poutavý způsob vypravování, neobvyklé zpracování a vynikající herecké výkony. Tento kousek byste si zkrátka neměli nechat ujít.

„To byla paráda! V lékárně jsem už možná tak celý týden nezpíval.“

„Víš o tom, že jsi vážně skvělá?“

Tak kdo se chytí do pasti tentokrát?