Recenze: Tom a Jerry se vrací v celovečerním filmu, který je ale vyjma animace a pár světlých momentů velkým zklamáním

Tohle si populární dvojice z animovaných skečů nezasloužila. 

Kámoši jak hrom, Jerry a Tom, si jdou opět po krku, tentokrát ovšem v celovečerním hraném filmu, který se odehrává uprostřed New Yorku. Když se Jerry při hledání nového domova rozhodne ubytovat v luxusním hotelu na Manhattanu, kde se má brzy konat svatba dvou bohatých celebrit, najme si nová organizátorka této svatby Toma, aby se myšáka zbavil. Jak je ale u Toma a Jerryho zvykem, jejich bláznivé kousky za sebou zpravidla nechávají velkou spoušť, což může ohrozit nejen kariéru organizátorky a chystanou svatbu, ale i samotný hotel.

Toto nejnovější zpracování dvou oblíbených animovaných postav si vypůjčuje řadu věcí z jiných hybridů animace a hraného filmu, které k nám přišly v minulých letech. Příběhově tedy Tom a Jerry hodně připomíná film Šmoulové z roku 2011 (i zde je děj zasazený do Manhattanu) a kromě nám známých animovaných postaviček sledujeme ještě příběh zcela nových hraných postav, načež obě dějové linky se nějakým způsobem začnou propojovat. Vizuálním zpracováním pak snímek nejvíce připomíná Looney Tunes: Zpět v akci, kdy se v reálném světě mísili skuteční herci s animovanými postavami. V tomto hraném univerzu Toma a Jerryho jsou konkrétně animovaná všechna zvířata, ostatní věci jsou již reálné. 

Jelikož je film z hlediska struktury velmi podobný zmíněným Šmoulům, jistému porovnání s nimi se nevyhne. Šmoulové sice nebyli žádný zázrak, ale lidské postavy v něm byly aspoň trochu sympatické, jejich propojení s animovanými postavami bylo celkem fajn a ve výsledku nešlo o nijak špatnou zábavu pro celou rodinu. Tom a Jerry na druhou stranu ve všech těchto bodech po většinu času bohužel selhávají.

Hlavní protagonistkou filmu je vedle Toma a Jerryho zmíněná organizátorka jménem Kayla (Chloë Grace Moretz), která přišla o práci a když se jí nabídne možnost získat novou pozici v hotelu tím způsobem, že ukradne životopis jedné zájemkyně, kterou promyšleným způsobem vyhodí a bude se vydávat za ní, bez rozmýšlení to udělá. Hned v úvodu filmu tak hlavní postava získá práci podvodem, což opravdu není nejlepší způsob, jak si ke Kayle vytvořit sympatie, obzvláště to pak není zcela vhodné pro mladší diváky, kterým je snímek především určen.

Tento podvod se sice později odhalí, není ale dostatečně rozvíjen, aby z toho vzešlo nějaké větší ponaučení. Chloë je sympatická herečka, ale scénář zkrátka dělá její postavu velmi nesympatickou. K podobnému podvodu dojde později ještě jednou s jinou postavou, která opět není řádně potrestána. Ať už záměrně či nikoli tak z filmu vychází, že podvádět není zase tak špatné, což rozhodně není něco, co by mělo jít dětem příkladem. Zároveň si tvůrci neodpustili jisté komentáře ohledně rovnosti pohlaví a diskriminaci, což také dětem nic moc neřekne, nedává to v kontextu ani moc smysl a do animované komedie se to nehodí.  

Jediným větším pozitivem jsou tedy Tom a Jerry, jejichž animace je povedená a stejně tak jsou celkem zábavné i jimi prováděné vylomeniny.Jediným větším pozitivem jsou tedy Tom a Jerry, jejichž animace je povedená a stejně tak jsou celkem zábavné i jimi prováděné vylomeniny. Problém je, že se na tyto postavy tvůrci dostatečně nesoustředí. Ale jak by se na ně v hraném celovečerním filmu také mohli dostatečně soustředit, když jde o postavy, které nemluví? Je zde sice jedna scéna, ve které Tom zpívá, což ale nedává smysl, protože ze zbytku stopáže jasně vychází, že Tom ani Jerry mluvit neumí. A to je pouze začátek velice zvláštních momentů, kterými je celý snímek prošpikován. Výsledek se tak až na pár světlých momentů jeví jako jeden velký přešlap. 

Příběh Toma a Jerryho se až moc soustředí na hrané postavy, které nejsou zajímavé a chovají se někdy tak hloupě, že podceňují i chytrost dětského publika. Dialogy hraných postav většinou také nejsou dobré a konverzace nepůsobí přirozeně, včetně humoru, který funguje jen občas. To samé se týká i zvolené hudby, která se do filmu z drtivé většiny spíše nehodí. Jedinými plusovými body snímku je pár (a opravdu jen pár) ryze vtipných momentů, jedno řečené moudro ohledně snahy přestat se porovnávat s ostatními, dále pokus o to dát příběhu v závěru nějaký smysl, a především pak Tom a Jerry, jejichž vylomeniny stále dokážou pobavit. Ve výsledku jde ale pořád o nepovedený film, který není pro děti ze spousty důvodů zcela vhodný. Pokud tedy máte rádi Toma a Jerryho a chtěli byste je třeba i ukázat mladším divákům, uděláte mnohem lépe, když dáte přednost jejich původním scénkám nebo animáku z roku 1992.

Palička na maso má mnoho způsobů využití.

Ať se Tom snaží sebevíc, vykutálený myšák bývá většinou o krok napřed. 

Schválně, kdo z nich rozbije to piano jako první.