Recenze: Annette je Caraxův ambiciózní pokus o magicko-realistický muzikál, na který divák určitě jen tak nezapomene

Zpívající Adam Driver a podivná loutka.

To je přesně Annette v pěti slovech. Tento podivný, ale působivý snímek se zrodil v hlavě francouzského režiséra Leose Caraxe a hudebníků a scenáristů Rona a Russella Maela (ze skupiny Sparks) a nedávno zahájil letošní filmový festival v Cannes. Je jasné, proč si ho organizátoři vybrali, je to vskutku velkolepá a nezapomenutelná podívaná. A to ať už v pozitivním smyslu slova, nebo tom negativním. Jedno je však jasné, Annette nikoho nenechá chladným, na tenhle film budou jeho diváci vzpomínat ještě dlouho.

Carax ve svém díle vypráví příběh Henryho a Ann a jejich lásky, ze které se zrodí jejich výjimečná dcera. Henry je úspěšný komik a Ann je slavná operní pěvkyně, dohromady tvoří zkrátka perfektní a talentovaný pár. Vše se však změní, když se jim narodí jejich dcera Annette, která má neobvyklý dar.

A tím darem není to, že je to loutka. Annette je totiž, z jakéhosi neznámého důvodu ztvárněna marionetou, a to už od samého počátku. Jedná se sice o velmi sofistikovanou a kvalitně zpracovanou loutku, s kterou, podle slov Caraxe, většinu času manipulují dva hlavní představitelé Driver a Cotillard a jen občas speciální technik za scénou. Avšak tato panenka, která je vizuálně mixem mezi Pinocchiem a Annabelle působí zkrátka zvláštně a občas až trochu děsivé. Číhá z ní jakási zvláštní nálada a trochu místy připomíná hororové hračky typu Chuckyho nebo zmíněného Annabelle. Je jasné, že Carax použil loutku, protože se zkrátka v tomto ohledu snažil oprostit od realističnosti. Stále to však, i přes to, zůstává zvláštním a občas trochu rušivým prvkem, který vyčnívá v jinak nabitém a hlasitém ději.

Na plátně se toho totiž v jednu chvíli děje najednou strašně moc a vlastně skoro nic. Většinu času totiž zabere úporný a nikdy nekončící zpěv protagonistů. A to už od samotného začátku. Ten začíná energetickým hudebním číslem, které uvádí celý příběh do pohybu. Velkolepých hudebních čísel a zpívání je tu pak nespočet, postavy v zásadě téměř celou dobu zpívají, klasické mluvené slovo zde takřka nenajdeme. Veškeré dialogy a dění jsou zprostředkovány skrz zpěv protagonistů. Z počátku je toto osvěžující a zajímavé, čísla jsou vskutku působivá (zvláště to úvodní, nebo třeba Driverova nadupaná stand-up rutina), ale po chvíli to začne nudit a působit přehnaně. Bylo opravdu potřeba vložit píseň doprostřed divoké soulože dvou hlavních hrdinů? Těžko říct. Nehledě pak na to, že utahané operní árie Cotillard a spol. zkrátka po nějaké době už tolik nebaví a děj se díky nim spíše táhne.

Nejvýraznější hvězdou je zde Adam Driver v roli stand-up komika Henryho.To však nijak nesouvisí s hereckými výkony, které jsou zde nadstandardní. Nejvýraznější hvězdou je zde Adam Driver v roli stand-up komika Henryho. Ten zde bezesporu podává jeden ze svých životních výkonů. Jak po herecké stránce, tak po pěvecké je zkrátka téměř bezchybný a dokazuje, že tenhle bývalý mariňák dovede prostě všechno. A i když jsou některá hudební čísla často trochu utahaná, tak Driver skrz ně dokáže zprostředkovat syrové a nekryté emoce. Skvělou oporou je mu i Marion Cotillard v roli operní pěvkyně Ann. I ta podává stejně kvalitní výkon jako Driver a nelze jí moc vytýkat. Za zmínku pak stojí i Simon Helberg, který se proslavil jako Howard v Teorii velkého třesku. Helberg zde dokazuje, že umí hrát i seriózní role, a i když je jeho postava menší, tak je díky němu dostatečně výrazná.

Výrazná je i vizuální stránka celé podívané, která dobře dotváří atmosféru nastolenou hudebním doprovodem, za kterým stojí bratři Maelové ze skupiny Sparks. Oba tyto prvky (vizuálno a zvuk) se společně krásně doplňují a vytváří magicko-realistickou atmosféru k příběhu o lásce, zradě, žárlivosti a zázracích, ze které si každý vezme přesně to, co potřebuje.

Annette je v závěru snímkem jen pro hrstku vybraných. Na začátku jsme do příběhu sice uvedeni úderným hudebním číslem, ze kterého se zdá, že půjde o slibnou podívanou. A zpočátku to tak opravdu je. Příběh startuje dobře a zajímavě, Leos Carax zkrátka ví, jak zaujmout. To ovšem dovede i v tom ne tak kladném smyslu slova. Zbytek Annette je totiž takový podivný a rozhodně nesedne každému. A to i přes své působivé vizuály, a ještě výraznější hudební doprovod. Pokud však toto dílo stojí za to kvůli něčemu vidět, tak je to především kvůli hereckému koncertu Adama Drivera.

„Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi, kdo je v zemi zdejší, nejhezčí a nejkrásnější?“

„Kde jsou ti Jediové, když je člověk potřebuje?“

„Tak, a teď mi zahrajete znělku z Teorie velkého třesku!“