Recenze: Gunda posouvá hranice dokumentu. Kossakovsky se tentokrát obejde beze slov i hudby

Emotivní sonda do života prasnice Gundy, ve které nepadne jediné slovo. 

Dokumentární snímek Viktora Kossakovského tentokrát diváky nezavede do tajuplných končin, nýbrž na farmu plnou hospodářských zvířat. O výjimečnost ale nouze nebude. V případě Gundy bude spočívat především v unikátní perspektivě vyprávění, v níž dostanou prostor výhradně zvířecí aktéři. Ve filmu se tak neobjeví lidská postava, hlas ani hudební doprovod. 

Že může dokumentární film podat emotivní a napříč kulturami srozumitelnou výpověď, aniž by k tomu využíval lidské postavy, komentář nebo hudební doprovod, Kossakovsky dokazuje v trojjediné roli režiséra, scenáristy i zručného kameramana. Tvůrce původem z Ruska, který se dokumentaristice věnuje už od devadesátých let a proslul především snímky Pavel i Lyalya či Aquarela, pořizuje jedinečné, místy až uhrančivé záběry zvířecích obyvatel farmy. Kossakovsky neváhá kamerou snímat z rozličných úhlů, kombinuje detailní i zpomalené záběry a intenzitu diváckého prožitku stupňuje i černobílým filmem podtrhujícím syrovost netradičního vyprávění. 

Okolo devadesáti minut dlouhý film se točí zejména okolo prasnice Gundy.Okolo devadesáti minut dlouhý film se točí zejména okolo prasnice Gundy a jejích potomků, kteří žijí na severské farmě obklopeni dalšími hospodářskými zvířaty. Spolu s Kossakovským jsme svědky dospívání jejího potomstva, které tvůrce snímá ve chvílích klidu, pudových bojů se sourozenci při krmení, ve chvílích čirého prasečího veselí i okamžiků, kdy Kossakovsky v obličejové mimice Gundy zachycuje bolestnou zradu. 

Scénář Gundy, který tvůrce napsal spolu s filmařkou Ainarou Verou, má základ v režisérově zážitcích z farmy v dětství, jež se nyní pokusil zprostředkovat na plátně. Jedním z těch, kdo se za film postavili a chválili hlavně jeden konkrétní rys – že zvířata emoce opravdu mají – je hollywoodský herec a dlouholetý obránce zvířecích práv Joaquin Phoenix

Ačkoliv právě expresivitou některých emocí v kombinaci s dějem spíše poetickým než akčně dynamickým, se z Gundy stává poměrně náročná podívaná, která nemusí sedět každému. Mimořádnost záběrů po stránce technické i fakt, že Kossakovsky utáhne devadesát minut čistě na vyprávění zvířecích aktérů, má však ambici převážit i pro některé ne tolik poutavé momenty. Obzvlášť poslední záběry, v nichž poklidný děj naruší nečekaný (a mistrovsky zobrazený) vnější vliv, minimálně přinutí k zamyšlení se nad rovností a přístupem k našemu životu. 

 

 Co tvůrce prozradí o Gundě? 

Gunda
(Foto: Aerofilms)

Kolik vidíte selat? 

Gunda
(Foto: Aerofilms)

 

Kossakovsky neopomene ani jiné obyvatele farmy. 

Gunda
(Foto: Aerofilms)

90%

Gunda

Ačkoliv právě expresivitou některých emocí v kombinaci s dějem spíše poetickým než akčně dynamickým, se z Gundy stává poměrně náročná podívaná, která nemusí sedět každému. Mimořádnost záběrů po stránce technické i fakt, že Kossakovsky utáhne devadesát minut čistě na vyprávění zvířecích aktérů, má však ambici převážit i pro některé ne tolik poutavé momenty. Obzvlášť poslední záběry, v nichž poklidný děj naruší nečekaný (a mistrovsky zobrazený) vnější vliv, minimálně přinutí k zamyšlení se nad rovností a přístupem k našemu životu. 

  • Hodnocení

Tyto stránky využivají cookies, aby mohly nabídnout relevantní informace pro vás. Dalším setrváním s tímto souhlasíte, máte však možnost cookies zakázat. Přijmout Více informací