Recenze: Ptáci z ráje moc neví, čím chtějí být a zaplétají se do vlastní elegantní spletité pasti

Balet a soutěživé dívky, proč jen to zní povědomě?

Ach ano, nejspíš to bude tím, že snímků s takovouto tematikou existuje opravdu spousta. Hned na první dobrou vyvstane na paměti Černá labuť nebo Suspiria. A Ptáci z ráje skutečně působí jako takový mix těchto dvou zmíněných filmů. Setkáváme se zde s nadějnou americkou baletkou Kate, která je přijata na prestižní pařížskou taneční školu. Aby však uspěla, musí vyhrát očekávanou soutěž a probojovala se do popředí v týmu soutěživých tanečníků. V průběhu svého pobytu a tréninku se Kate spřátelí s druhou balerínou Marine, se kterou si postupně vytváří pevné a nerozlučné emocionální pouto.

Z tohoto hlediska tak režisérka a scenáristka Sarag Adina Smith představuje poměrně poutavý a zajímavý příběh, který většinou moc nebaví. Většinou, protože se tu najdou některé zdlouhavé pasáže a chvílemi je děj, který by šlo značně zkrátit, trochu unylý. Premisa je však dostatečně napínavá, aby měl divák důvod, dodívat se až do konce. A ten je mírně antiklimaktický a uspěchaný. Zkrátka bychom čekali trochu větší vyvrcholení, ale v závěru se dostaví něco neslaného a nemastného. Vyprávění tak bezesporu upoutá pozornost, ale ničím přehnaně neoslní.

Podobně by se daly popsat i herecké výkony. Diana Silvers v roli hlavní hrdinky Kate sice neodvádí nijak špatnou práci, snaží se a podává vesměs kvalitní výkon, ale nejde o nic objevného, co by v divákovi zanechalo nějaký přehnaný velký dojem. Naopak její kolegyně Kristine Froseth je coby Marine mnohem charismatičtější a výraznější. Froseth dává do svého výkonu skutečně vše a její přednes (zvláště v jedné zlomové scéně) je plný emocionálního nabití, čímž svou postavu lidsky přibližuje divákům.

Celková choreografie je velmi nápaditá. Občas možná trochu zvláštní, ale to je přesně to, co jí dodává onu neotřelost.Ptáci z ráje pak také zaujmou svou vizuální stránkou, která se odráží zejména v elegantních a působivých tanečních kreacích. Ty baví a představuje příjemné zpestření celé podívané. Nehledě pak na to, že celková choreografie je velmi nápaditá. Občas možná trochu zvláštní, ale to je přesně to, co jí dodává onu neotřelost, jíž přesně zaujme.

V závěru jsou Ptáci z ráje příjemným zážitkem, který však ničím přehnaně neoslní. Amazon se zde zjevně snažil navázat na úspěch Černé labutě a odezvu, kterou vyvolala, též jeho, Suspiria, ale moc neuspěl. Příběh je poutavý a dobře odvyprávěný, navíc pak také zkoumá zajímavá témata (nejen svět tanečníků, ale i sílu ženského přátelství). Herci jsou také sympatičtí a vesměs podávají solidní výkony, který nelze nic vytknout. Ptáci z ráje si tak jistě své diváky najdou a nezbývá než jen doufat, že se nepropadnou do propadliště streamovacích dějin, kam rozhodně nepatří.

 Kterou barvu těch piškotků chceš?

 Jednou budeme taky umět takovou piruetu!

 Jacku! Já letím!