Recenze Fatale: Pocta Osudové přitažlivosti je pouze revenge thrillerem s titulem mistra v předvídatelnosti

Všechno má své důsledky.

Všichni již vědí, že Netflix v posledních letech lije na streamovací službu film za filmem, a to prakticky v jakémkoliv žánru, na který si člověk jen vzpomene. Na poli revenge thrillerů stejně jako konkurenční studia ale častokrát nezabloudí, výjimkou tomu je nový snímek od režiséra Deona Taylora Fatale (2020), vytvořený pod hlavičkou studia Lionsgate. Zmíněný žánr se snaží podat v moderním hávu, na cestě za úspěchem však selhává na příliš mnoha frontách.

Originalitu příběh postrádá v samotném základu. Jako první nám představí Derricka, pohledného, mladého podnikatele, který se po pletkách se zákonem dostal až na vrchol. V posledních dnech si nerozumí se svojí manželkou a podezírá ji z nevěry. Problém se rozhodne vyřešit jak jinak než nevěrou vlastní. Tento úlet mu však obrátí dosavadní pohodu vzhůru nohama poté, co mu milenka, ze které se vyklube oceňovaná detektivka, začne dělat ze života peklo. A to si se zákonem přece nezahrává.

Režisér Taylor se viditelně inspiroval Adrianem Lynem a jeho legendární Osudovou přitažlivostí.Už ze stručného popisu děje je patrná výsledná neoriginalita. Režisér Taylor se viditelně inspiroval Adrianem Lynem a jeho legendární Osudovou přitažlivostí (1987), kde Michael Douglas s Glenn Close rozehrávali napínavou stalkerskou hru. Inspirace ale míjí účinkem v předvídatelnosti děje, kde opravdu není složité odtušit události následujících deseti minut. A to po celou dobu stopáže. Děj plný „zvratů“ tak postrádá jakoukoliv funkčnost, závěr nenabízí žádný plot-twist ani zajímavé odhalení. Vše si divák (i nepozorný) může odvodit předem.

Na druhé straně pořád sledujeme řemeslně slušně odvedenou práci. V rámci dosavadní biografie průměrný režisér Taylor funkčním způsobem pracuje s lokacemi, a i přes díry ve scénáři nenudí. Zásadním pomocníkem na plátně je pro něj Hilary Swank, představitelka detektivky Quinlan, která solidním výkonem dokáže vyvolat napětí, strach či dokonce zhnusení z vlastní postavy. Oproti tomu kontrující Derrick v podání Michaela Ealyho působí uměle, nezajímavě a nedůvěryhodně – na postavu vrcholného sportovního manažera nemá ambice, sebevědomí ani odvahu.

Kultu Osudové přitažlivosti Fatale i přes úctyhodný výkon Swank zcela určitě nedosáhne. Plochému, předvídatelnému ději nepomůže ani zasazení do poměrně netypicky zobrazené soupeřící Afroamerické menšiny. K režisérově smůle ho tak i jistě s dobrým úmyslem točená pocta Lyneovi a thrillerům z 80. let z dosavadní průměrné tvorby nevytáhne.

Začíná to nevinným flirtem.

A pokračuje svůdným tancem.

A dopadne to… jak to dopadne?