Recenze Vřískot: Scream nebo Stab, to je prašť jako…bodni! Legenda je zpátky, skládá úctu originálu a úspěšně oživuje žánr slasheru

Hello, Sidney!

Hororových remaků se za poslední dekádu urodilo nepočítaně mnoho. Viděli jsme kvalitní řemeslné návraty (Plivu na váš hrob, Lesní duch, Halloween), průměrné pokusy (Noční můra v Elm Street) či katastrofálními způsoby pohřbené série (Poltergeist). Přesto je nutné si přiznat důležitý fakt: obnovy zajetých, úspěšných značek mají základnu fanoušků, a tím pádem i podporu producentů. Tvůrci nového Vřískotu si jsou početné základny vědomi, a novým přírůstkem potěší víc, než si spousta z nich představovala. A to nejen je, ale i diváky nezasvěcené do původní tetralogie.

Série Vřískot jako taková si za 25 let vybudovala poměrně slušné renomé. V roce 1996 si hororová legenda a tvůrce zmíněné ulice Elm Street Wes Craven řekl, že natočí lehkovážnou sebereflexi subžánru slasher. Postavil tak partu horory milujících teenagerů do hry na kočku a myš s vrahem zvaným Ghostface. Tato reflexe redefinovala slasherové horory, Craven natočil tři další pokračování a ze série se stal celosvětový fenomén.

Ale zpět do současnosti. Craven zemřel, studio Dimension ztrácí práva a štafetový kolík přebírá režisérská dvojce Matt Bettinelli-Olpin a Tyler Gillett. Zároveň v městečku Woodsboro po 10 letech opět řádí útočník v masce nechvalně proslulého Ghostface, který ve filmové sérii Stab boří popkulturní milníky.

Jeho obětí se málem stává Tara, jejíž sestra Sam se do města právě vrací. Přiváží si s sebou ale také temné tajemství, které ji s městem pojí víc, než by si přála. Postupně zjišťuje, že aby mohla vraha opravdu zastavit, bude potřebovat pomoc. A koho jiného o ni požádat než trojici přeživších v čele se Sidney Prescott, která si z dosavadních konfrontací odnesla mnoho zkušeností. A taky vzteku.

Že série potřebovala restart, je poměrně snadno odvoditelné. Dvojice režisérů si nesmírně náročný úkon přebrala po svém, a tak ho přináší brilantní kombinací dvou faktorů. Prvním z nich je forma tzv. requelu po vzoru nového Halloweenu, kdy se nový příběh a postavy prolínají s universem již vytvořeným, ale přímo na ně nenavazují. Druhým faktorem není nic jiného než úcta k sérii samotné.

Pokora a inspirace je vidět po celou dobu stopáže.Pokora a inspirace je vidět po celou dobu stopáže. Režiséři museli být fanoušky série dlouhou dobu před natáčením, pocta Wesi Cravenovi je celý film očividná, a Cravenovo jméno zdobí i prostor pro věnování snímku.

A z Cravenova díla si dvojice bere jen to nejlepší. Atmosféru, rychlého (ale ne nepřekonatelného) vraha, a slušnou porci nadsázek. Vřískotí filmy se nikdy nebraly příliš vážně, a to ani z tvůrčího pohledu, a režiséři si jsou toho moc dobře vědomi. Slasherový žánr je však v současnosti, snad kromě zmíněného Halloweenu, nevýraznou záležitostí. Místo sebereflexe tak nový Vřískot nabízí možnou redefinici žánru do současnosti.

Snímek k tomu ani nepotřebuje být originální. Stačí mu pouze vyšperkovanost všech faktorů, které jsme v sérii viděli, do řemeslné perfektnosti. O tom přesvědčí hned úvodní scéna, která dá okamžitě vzpomenout na legendární otvírák prvního filmu s Drew Barrymore. Tvůrci nešetří krví a gore scénami, fanoušky hororu jistě potěší mordy plejády současných hereckých hvězd, kterým nechybí hloupé chování, nedůvěra či občasná předvídatelnost. Tak, jak to měl Craven rád.

Pokud ve finále něco na snímku zamrzí, je to až moc jednoduchý konec, který do zajetých mantinelů série sice sedí, ale výjimečně působí až zbytečně stroze. Škvírku dveří na případné pokračování si tvůrci ale nechávají. S talentem, který tímto snímkem předvedli, by byla pro studio škoda ji nevyužít. Bettinelli-Olpinovi a Gilletovi se totiž podařilo formou pocty natočit moderní slasher, který na současné hororové scéně nemá obdoby.

Ti cesťáci jsou stále drzejší …

Věříš mi?

Jsi doma sama?