Recenze Matka versus android: Postapokalyptický svět ovládaný roboty ztratil veškerou identitu, ani výkon Chloë Grace Moretz ji nevytvoří

Apokalypsa v 9. měsíci.

Místy hodně postrádá logiku. Hlavní postavy dělají rozhodnutí, ze kterých se divák chytá za hlavu. Z referencí a odkazů na filmy se s prostým kradením pohybuje na velmi tenkém ledě. Zároveň ale nabízí poměrně zábavnou podívanou s dnes už netypickým survival zobrazením. To všechno je rozporuplná novinka Netflixu s názvem Matka versus Android.

Postapokalyptické sci-fi sleduje těhotnou mladou ženu Georgii, která společně se svým přítelem Samem putuje skrz Spojené státy. Snaží se dostat do Bostonu, jednoho z údajných posledních útočišť před androidy v celé zemi. Ty po celostátním zkratu ztratili systémovou kontrolu a momentálně pouze, jako dravá zvěř, zabíjejí všechno živé. Cesta do Bostonu nebude jednoduchá, kromě androidů se musí vypořádat i s gangy, armádní základnou a také sebou samými.

Pokud se dá vypíchnout jedna věc, která filmu až bolestně chybí, je to identita.Pokud se dá vypíchnout jedna věc, která filmu až bolestně chybí, je to identita. Matka versus android neví, čím chce vlastně být. V průběhu děje tak neobratně přeskakuje mezi osobním, vztahovým dramatem, variací na Terminátora a Blade Runnera a postapokalyptickým survival thrillerem, který celkovým provedením, konceptem a vloženými prvky typu opevněných měst či samostatných základen až nebezpečně připomíná fenomén Živí mrtví (2010).

Co víc, ztráta identity filmu zavání ne inspirací, ale vyloženým kopírováním zaběhlých principů, a to skrz všemožné žánry. Snaží se svést na momentálně populární vlně post-apo survival filmů, sledujících nejlépe celou rodinu v boji o přežití. Líbil se vám Bird Box? Výborně, motiv cesty vám i Tomlin zprostředkuje zcela jasně. Máte rádi Tiché místo? V tomto světě taky prakticky mluvit nemůžete, jinak na sebe strhnete pozornost spousty androidů v lese.

A jak že se vlastně zmínění androidi chovají? Ano, jako stroje na zabíjení. Princip rychlých, naprogramovaných mašin si opět nepočíná nijak zásadně originálně. Zmíněná inspirace v Živých mrtvých tkví spíše ve fungování zbořeného USA, androidi konceptem připomínají spíše kombinaci infikovaných v britské klasice 28 dní poté (2002) a samozřejmě legendárního Terminátora. Zde je inspirace více než očividná, a to i samotným vzezřením androidů, kteří pod lidskou tváří neskrývají Arnolda Schwarzeneggera, ale robotický obličej ne nepodobný vytvořenému Jamesem Cameronem.

Přes absenci originálních prvků po technické a režijní stránce je film relativně zábavnou podívanou. Musela by se ovšem po akčním a rychlém úvodu vynechat druhá polovina filmu, ve které se zmíněná cesta ubírá až do trpké nudy. Slušným výkonem drží snímek nad vodou Chloë Grace Moretz, jejíž postava ale díky nedotaženému scénáři zůstává pasivní a nevýraznou, a je to více než škoda. Naopak příjemně překvapí i představení Raúla Castilla (seriál Atypický), který jakožto zneuznaný vědec mate vzezřením i chováním. České diváky od něj potěší i zmínění spisovatele Karla Čapka, z jehož utopistického dramatu R.U.R snímek zajímavým způsobem vychází.

Matka versus android nenabízí převratný způsob zpracování postapokalyptického USA, určité nebezpečí kombinace vývoje umělé inteligence a digitalizace ale jako zajímavé varování zapůsobí. Snímek ale pořád do podprůměrných vod táhnou neoriginální prvky a snaha napodobit určitě věci, které si neurčil ani sám režisér. Nejistá kombinace sci-fi a survivalu tak zcela míjí účinkem, a Chloe Moretz potvrzuje, že nejlépe funguje v nezávislých, ale propracovaných snímcích s hlavou a patou.

Být mladá matka je těžký i bez vzpoury strojů.

Komu můžeme věřit?

Tak snad aspoň světlejší zítřky.