Recenze Královské zacházení: Tato romantická jednohubka navazuje na trend fiktivních království a přeslazených příběhů

Dostane přednost láska nebo povinnost?

Kadeřnice Izzy provozuje společně se svou matkou a babičkou vlastní salón v New Yorku. Musí řešit neustále vypadávající elektřinu a taky shánět peníze na nájem a drahé opravy. Ještě k tomu se stará o děti v komunitním centru a ráda dělá radost lidem kolem sebe. Když šťastnou shodou okolností dostane nabídku práce na královské svatbě ve vzdálené Lavanii, ani na vteřinu nezaváhá. Princ Thomas si má brát bohatou nevěstu, aby tak zachránil království. Problém nastane, když se zakouká do sympatické Izzy…

Příběh sází na od nepaměti osvědčenou klasiku, kdy se do sebe zamilují chudá dívka a bohatý chlapec. Tady se to však děje poněkud nenápadněji a věrohodněji. Není to úplně ta pohádková láska na první pohled. Ani jeden z nich si nejdříve nemyslí, že by mezi nimi mohlo vzniknout něco více. Ačkoliv je od začátku jasné, že přesně k tomu dojde. Zkrátka si každý žije svůj život po svém, jak nejlépe umí. Navzdory tomu, nebo možná právě kvůli tomu, že jsou z úplně jiných světů, se však navzájem fascinují.

Americká herečka Laura Marano v roli pozitivní Izzy a původem Egypťan Mena Massoud jako trochu sobecký ťulpas Thomas mezi sebou mají překvapivě dobrou chemii.Americká herečka Laura Marano v roli pozitivní Izzy a původem Egypťan Mena Massoud jako trochu sobecký ťulpas Thomas mezi sebou mají překvapivě dobrou chemii. A dočkáme se i balkónové scény připomínající tu z filmu West Side Story (1961) nebo Pretty Woman (1990). Postavu svérázné Italky si člověk oblíbí ihned, zatímco k princovi si musí chvíli hledat cestu. Jeho chování je pravděpodobně dost ovlivněno královskou výchovou, což může být polehčující okolnost. Jen škoda, že jeho vnitřní proměna není viditelnější v konkrétních činech.

Fenomén princů a princezen z fiktivních království (nejlépe v Evropě) se vrací. Započal ho už Eddie Murphy coby princ Akeem ze Zamundy (Cesta do Ameriky, 1988). Americká středoškolačka Mia Thermopolis se zase najednou dozvěděla, že je dědičkou trůnu v království Genovie (Deník princezny, 2001). Princ Richard z Aldovie okouzlí mladou novinářku Amber (Vánoční princ, 2017). A obyčejná cukrářka Stacey si vymění roli s vévodkyní Margaret z Belgravie (Princezna z cukrárny, 2018). Poslední dvě zmíněné země jsou dokonce vidět na mapě v tomto filmu.

Lavanie představuje směs všemožných kultur, což je vysvětleno tak, že se nachází na místě, kudy vedla obchodní trasa do Indie. Přehnaně stylizované ulice plné barev, kolotočů, květů, ovoce a zeleniny jsou v kontrastu s chudou částí města, kde žijí obyvatelé prostým způsobem života. Právě díky vstřícnému přístupu k lidem se Izzy blíže seznámí nejenom s nimi. Může být až trochu protivné, jak si s každým dokonale rozumí, protože to není moc reálné. I když v této zemi princ žije celý svůj život, nikdy nepoznal její pravou tvář, kterou mu ukáže až tato dívka.

Snímek si je dobře vědom toho, že je zcela předvídatelný, v tomto žánru ani moc nejde uhnout jinam. Proto se soustředí spíše na to, že nejde vždy jen o šťastný konec, ale také o cestu k němu. Snaží se diváky pobídnout k akci – pokud chtějí v životě změnu, musí se o ni sami zasadit. Hlavní dvojice má navíc racionální pohnutky ke svému jednání, což nebývá tak často zvykem. Jejich společné scény jsou roztomile hravé, takže je radost se na ně koukat. Jak už to bývá u podobných formátů zvykem, všechno je přehnaně přeslazené a plné starých známých klišé. Nesledujeme, že by se princ nějak snažil napravit chyby svých rodičů ani dostat království z dluhů. Nicméně milovníci jednoduchých romantických komedií nebo ti, kteří si chtějí prostě jen vyčistit hlavu, budou rozhodně spokojení. Občas zkrátka stačí ke štěstí diváka celkem málo.

Udělat dobrý první dojem se princi příliš nepovedlo…

Když ses do ní zakoukal, ale ona o tom zatím nemá nejmenší tušení…

Úsměv a mávat!