Recenze – Mauritánec: Deník z Guantánama nabízí silnou podívanou inspirovanou skutečnými událostmi

Aneb jaká zvěrstva se děla v americkém vězení v Guantánamu.

To vypráví snímek Mauritánec: Deník z Guantánama režiséra Kevina McDonalda vzniklý na námět stejnojmenné knižní předlohy, kterou sepsal sám Mohamedou Ould Slahi, jehož neoprávněně drželi a týrali v americkém internačním táboře v kubánském Guantánamu. Slahiho tam přivezli pod nepravdivou záminkou, že patří k osnovatelům útoku na Světové obchodní centrum v New Yorku 11. září 2001. Jakožto vězně se ho snažili všelijak donutit, aby jim řekl, co chtěli slyšet, a to i za použití nelegálních a život ohrožujících technik jako je waterboarding. Toto vše však bylo později zveřejněno, když konečně došlo k právoplatnému soudnímu prozkoumání Slahiho případu, kterého se ujala obhájkyně Nancy Hollander, která Slahimu věří a chce mu stůj co stůj pomoct. Na druhé straně však také úporně pracují žalobci ze stran americké armády včele s podplukovníkem Stuartem Couchem.

A právě o tomto ústředním sporu a o osudu Slahiho, jehož život byl zničen pro nic za nic, je McDonaldův film. Tříčlenný scenáristický tým přejímá původní memoáry a vypráví napínavý a emocionální příběh. Mauritánec je totiž především silným svědectvím o krutosti americké armády a nelidských podmínkách v Guantánamské věznici. Tvůrci zde rozhodně nešetří s detaily a jednotlivé prvky výslechů Slahiho zobrazují velmi autenticky, až z toho zamrazí. Hodí se zde určitě varování pro slabší povahy.

Mauritánec je totiž vskutku drsnou podívanou.Mauritánec je totiž vskutku drsnou podívanou. McDonald a spol. se nestranní zobrazit všechno tak, jak skutečně bylo. A to včetně sedmdesátidenního mučení Slahiho. A celá tato několikaminutová montáž je bezesporu nejsilnějším momentem celého filmu, který vyvolá v divákovi mnoho pocitů, od zuřivosti, přes smutek až po bezmoc. Tvůrčí tým zkrátka věděl, co dělá a svou zprávu a cílovou myšlenku přenesl z plátna jasně, stejně jako zmiňovaná literární předloha.

Nebylo by to však ani z polovic ono, nebýt skvělého hereckého obsazení, a především pak Tahara Rahima, představitele hlavního hrdiny. Rahim, který se loni proslavil v netflixovském seriálu Had, kde věrohodně ztvárnil slizkého podvodníka a vraha, podává jeden z nejsilnějších výkonů. Tento francouzský herec alžírského původu se opět (jako v Hadovi) úplně přeměňuje a vtěluje do své role. Věříme mu veškerou bolest, kterou si jeho postava prošla, ale i jeho nesmírný optimismus, jímž i přes všechna svá trápení nadále oplývá. A Rahim si tak zcela osvojuje veškeré scény, v nichž se objevuje, a dominuje na plátně. Jeho přednes je zkrátka výrazný, emočně nabitý a autentický.

Vedle něj pak jistě stojí za zmínku Jodie Foster coby Slahiho obhájkyně Nancy Hollander, která svou postavu ztvárňuje s jakousi lehkostí a nenuceností. Kdykoliv se pak objeví na scéně, tak si jí osvojí velikostí své (fyzicky malé) postavy. Podobné se dá říct i o jejím hereckém kolegovi, kterým je Benedict Cumberbatch. Ten si zde zahrál vojenského advokáta Couche, který se sice zprvu může zdát jako záporák, ale postupně zjišťujeme, že tahle postava má hloubku a vše není jen tak černobílé. A za to vděčíme především Cumberbatchovi, který odvádí kvalitní práci a je zde, ostatně jako vždy, charismatický.

V závěru je Mauritánec: Deník z Guantanáma filmem, který rozhodně stojí za to vidět. A Netflix udělal dobře, když si na něj koupil streamovací práva. McDonald a spol. zde nabízí skutečně silnou a drsnou podívanou, která však není pro slabší povahy. Scény s mučením hlavního hrdiny mohou být občas pro některé jedince až příliš brutální. Tvůrci se zkrátka nestranní zobrazit vše, tak jak bylo a očernit americkou armádu. Velkým plusem jsou pak i výrazné a kvalitní herecké výkony Rahima, Foster a Cumberbatche. Filmová adaptace i knižní předloha Mauritánce jsou zkrátka jedněmi z těch děl, která mluví o tématech, o nichž se až tak moc nevypráví. Je však dobře, že tu obě tyto podoby Mauritánce jsou, aby rozpoutal tolik důležitou diskusi.

Mohamedou Ould Slahimu utíká v Guantanámu život před očima.

Zatímco obhajoba s žalobou si u piva předávají informace.

Vše pak vrcholí soudním řízením.