Recenze: O malých věcech je odvážný, bizarní a místy i nechutný snímek

12 příběhů jednoho baráku.

Český povídkový film během 75 minut představí celou řadu postav, všechny v daný moment nebo v životě s něčím bojují. Někdy jim porozumíme víc, jindy vůbec. Každopádně v nás zvládnou vzbudit emoce, i kdyby to třeba byl jen šok a odpor. Je nutno upozornit, že pokud očekáváme klasickou komedii, bude to spíše ten šok. Režisér i autor scénáře Denis Šafařík vytvořil cynický a frustrující snímek, který se nesnaží nabízet odpovědi ani katarzi. 

Nikdy nevíme, co nás za pár minut čeká.Krátké dialogové příběhy jsou především o partnerství, někdy již nefunkčním nebo úplně zaniklém. Vidíme reakce na běžné i nevšední situace, traumata. Děj se odehrává v bytech stejného pražského domu, obyvatelé nemají kromě adresy nic společného. Nikdy tedy nevíme, co nás za pár minut čeká. Nedá se úplně říct, že snímek se zabývá nějakými tématy. Prostě tu byly určité nápady na to, co by postavy mohly dělat a řešit. Někdy je to zajímavější, jindy méně. Úroveň zpracování zůstává, poutavost dialogů a kvalita hereckých výkonů kolísá. Příběhy nejsou bohužel nijak důmyslně propojené, prostě nahlížíme do jednoho bytu za druhým. Často to působí jako herecké cvičení, každopádně ale nenudí.

Snímek se nebojí vulgarit (někdy bohužel prvoplánových) ani emocí, rozhodně se nedrží při zdi, naopak na otevřené rány postav sype štědrou dávku soli. Když nám nějaká scénka zrovna nesedne nebo nezaujme, nebude nás moc dlouho trápit, během pár minut se objeví noví hrdinové v novém příběhu. Přirozeně jedny z nejzajímavějších jsou na začátku a na konci. Je to netradiční a odvážná podívaná, ale občas hůře stravitelná. Každopádně všechny situace jsou dost extrémní a jen eskalují. Často na nás vykoukne téma smrti. Satisfakce v podobě humoru nebo skvělých point se dostaví málokdy, takže častěji trpíme, než se bavíme, ale to hodně záleží na tom, kde jsou divákovy hranice a jak si poradí s divadelním, stylizovaným provedením.

Šafařík se se svým filmem nesnaží zalíbit. Je vidět, že neměl extra velký rozpočet, a přitom si s tímto faktem velice zdatně poradil a peníze nám na plátně zásadně neschází. Prostě všechno vypadá velmi civilně. I když chování postav je dost teatrální, děj se odehrává v kulisách velmi obyčejných bytů, které tomu všemu dodávají uvěřitelnost. Na některé příběhy zbylo tak málo času, že by bylo lepší je vyškrtnout a více propracovat jiné. Pár postav nás určitě zaujme víc, případně mají skvělou chemii se svým hereckým partnerem, a vydrželi bychom na ně koukat déle.

Samozřejmě tu nastává problém, že žádnou postavu nestihneme poznat, natož si k ní vytvořit pouto, a střídá se tu jedna vyhrocená situace za druhou, což je trochu vyčerpávající, a ne každý divák je na to stavěný a naladěný. Na bedrech herců leží dost zodpovědnosti. Někdy je zklamou jejich vlastní možnosti a talent, jindy slabší scénář, občas nejspíš i režisérské vedení a nedostatek času. V pár momentech filmu se ale všechno sejde tak, jak má a skvěle zafunguje.   

I když by se dalo filmu něco vytknout, rozhodně mu nechybí odvaha a vypadá to, že ví, co chce sdělit, jen to není vždy úplně zajímavé nebo skvěle vypointované. Ale existuje tolik filmů absolutně bez nápadu a tenhle jich má spoustu, navíc vznikl za minimální rozpočet a částečně z dobré vůle herců, takže si zaslouží určitou dávku shovívavosti. I jeho divák ale musí být trošku odvážný, se zálibou v… no, v čem vlastně? Nejspíš v bizarních situacích.

O malých věcech je jako večer na drinku s kamarádem, který zrovna dostal kopačky a všechno v životě vidí černě. Denis Šafařík dostává své postavy i diváky do nekomfortních situací, ale jde spíše o přehlídku nápadů než vypravěčsky skvěle zvládnuté a vypointované příběhy, má k nim ovšem nakročeno.

Spolubydlení je někdy těžké.

O malých věcech (2023)
(Foto: Bontonfilm)

… stejně tak partnerství.

O malých věcech (2023)
(Foto: Bontonfilm)

To je prostě život.

O malých věcech (2023)
(Foto: Bontonfilm)
55%

O malých věcech

O malých věcech je jako večer na drinku s kamarádem, který zrovna dostal kopačky a všechno v životě vidí černě. Denis Šafařík dostává své postavy i diváky do nekomfortních situací, ale jde spíše o přehlídku nápadů než vypravěčsky skvěle zvládnuté a vypointované příběhy, má k nim ovšem nakročeno.

  • Hodnocení

Tyto stránky využivají cookies, aby mohly nabídnout relevantní informace pro vás. Dalším setrváním s tímto souhlasíte, máte však možnost cookies zakázat. Přijmout Více informací