Recenze: Nová hračka představuje francouzskou klasiku v moderním hávu, ale bez fantazie

Přináší peníze štěstí?

Hlavní hrdina Sami (Jamel Debbouze) nedokáže dospět, má pochybná zaměstnání a stále se snaží zbohatnout nějakým vykutáleným způsobem. To se moc nezamlouvá jeho těhotné partnerce Alici. Kvůli ní tedy přijme práci nočního hlídače v obchodním centru. Tam jednou nakráčí Alex, syn boháče, který je zvyklý dostat cokoli, na co ukáže. A tentokrát ukáže na Samiho… Ten přistoupí na to, že bude na pár dnů Alexovou hračkou, aby měl na splacení dluhů. Ocitá se v honosném sídle se služebnictvem, drahým uměním, servíruje se tu prvotřídní jídlo, malý chlapec má levitující postel a přepychovou hernu. A velkou zásluhu na tom má citově nedostupný otec. Zní to povědomě? Tento snímek je klasickým remakem Hračky (1976), změnilo se v něm jen málo. 

Neubráníme se srovnání, už jen proto, že aktualizovaná verze není zrovna moc inovativní. Chlapci v obou filmech jsou ukrutně rozmazlení a naprosto odtržení od reálného světa, není tedy divu, že si vyberou jako dárek k narozeninám dospělého muže a zachází s ním jako s hračkou, protože nemají nastaveny žádné hranice. Jejich nový společník si vytrpí různá příkoří kvůli finanční odměně, aby pak zjistil, že malý mučitel je přece jen dítě, které se snaží přežít v prostředí, které je kolem: bez lásky a citu, v domě, kde platí, že bohatý je víc než chudý či podřízený. Postava Alexe je tu propracovanější, víc se mluví o emocích. Hlavní hrdina je bohužel slabší. Původní verze Pierra Richarda byla sofistikovaným novinářem, byl to jeho typický nesmělý hrdina, ale s ambicemi a zásadami. Sami je spíše líný trouba, načerno prodávající svůj vynález – konvici, která ještě ke všemu obsahuje nebezpečné olovo. Je to trochu prvoplánový hrdina kdejaké komedie, prostě jednorozměrný blbeček. Je tedy přirozené, že nedokáže věrohodně prodat vážnější stránky filmu, otázky sociální problematiky a třídní nerovnosti.

Filmu chybí švih a temperament, tempo je poměrně utahané, jak na standardy komedie obecně, tak francouzského filmu.Ovšem ani ona komediální stránka není kdovíjaká pecka. Hlášky spočítáme na prstech jedné ruky, komediální výstupy jsou často dětinské a budeme na ně reagovat nejspíš s podobným nezájmem, jako mladý Alex. Filmu chybí švih a temperament, tempo je poměrně utahané, jak na standardy komedie obecně, tak francouzského filmu. Humor tu představuje kradení madlenek nebo posmívání se modernímu umění, které jsme viděli mnohem lépe podané v Nedotknutelných. Pokusy o vtipy jsou prostě křečovité a nefungují. Pořád by to mohl být milý film, ale je zbytečně natažený na skoro dvě hodiny, to už mu dávno dojde dech a nám trpělivost. Všem nám už došlo, co je posláním: bohatství nepřináší štěstí a blízký vztah s rodiči nic nevynahradí. Od francouzské komedie bychom čekali více svěžesti a zábavnosti, potrhlosti.

Zajímavé je, že příběh o rozmazleném a bohatém dítku, které si neváží toho, co má, je dnes mnohem aktuálnější. V 70. letech byla představa neskutečně rozmazleného chlapce vtipná a absurdní, dnes mají ale děti kolem nás takřka celý svět v mobilu, nabízí se jim neomezené možnosti, a stejně jsou, podobně jako Alexander, nespokojené a neví, co se sebou. 

Sympatická rodinná komedie funguje i ve své zmodernizované verzi. Bohužel nepřináší mnoho nového, kromě toho, že všechny kulisy jsou z 21. století, navíc tu chybí milý sofistikovaný hrdina Pierra Richarda. Jednorozměrný charakter Jamela Debbouze je prostě trouba, který nedokáže okouzlit na celou délku stopáže. Tenhle film mohl a měl být lepší.

Každý správný Francouz ve volném čase stávkuje.

Někdy je dřina přimět dítě se vykoupat.

Ti mladí dnes dospívají strašně rychle…