Recenze: Párty Hárder: Summer Massacre je důstojným pokračováním, které ale díky finančnímu zajištění ztrácí původní tvář

Kur*y, chlast a Mácháč!

Další nejstrašnější mejdan v historii filmu. Tak uvádí režisér Marty Pohl, známější pod svým umělecký pseudonym Řezník, pokračování nečekaného hitu z roku 2019 Párty Hárd. Tato komedie si přes extrémní formu nekorektního humoru našla cestu do mnoha srdcí mimo okrajové publikum, tratila ale na téměř amatérském rozpočtu filmu. Sequel s označením Párty Hárder: Summer Massacre už s financemi při výrobě starosti neměl, přešlapům se ale Pohl nevyhnul ani tentokrát.

Do děje se vrací hlavní postavy prvního dílu Tomáš a Miki, zatímco Petr musí v průběhu léta vykonávat otcovské povinnosti. Společně s antagonistou prvního dílu Poulíčkem se i přes nesouhlas Tomášova táty vydají na prázdniny pracovat k legendárnímu Máchovu jezeru, přezdívanému „Ibiza východu.“ Pobyt si představují plný nevázaného sexu, kalby a pohody s vyvrcholením na největším festivalu u jezera Summer Massacre. Realita ale často nedopadá podle plánů, a tak kluky čeká na cestě k festivalu mnoho překážek – nepříjemní vedoucí kempu, zdravotní problémy v oblasti konečníku nebo přesunutí legendární „shit párty“ právě na Mácháč.

Startovací pozice Párty Hárder nebyla úplně jednoduchá. První díl si přes svůj ultranekorektní základ vydobyl na poli české komedie velice slušné místo. V kinech se vysílal jen při speciálních projekcích, zato na platformě Youtube, kam režisér snímek posléze nahrál, si jej zadarmo přehrál více než milion diváků.

Párty Hárder se chlubí profesionálnějším přístupem, který je na výsledné formě převážně z technické stránky hodně znát, ale ubírá mu drive, kterým jednička přetékala.Obavy ze stran kritiků i diváků, kteří přemítali, kam může s pokračováním produkce ještě zajít, se naplnila. Párty Hárder se chlubí profesionálnějším přístupem, který je na výsledné formě převážně z technické stránky hodně znát, ale ubírá mu drive, kterým jednička přetékala. Absence extrémních situací a explicitního fekálního humoru je z důvodu většího dosahu filmu poměrně pochopitelná. Pohl ale na jejich úbytek nereaguje a tam, kde nezafungují vtipné situace a gagy (kterých je ve filmu naštěstí stále dost), zůstává prostor, který působí prázdně a nevyplněně.

Nevyužitého prostoru je navíc ve filmu poměrně hodně. Nepomáhá tomu ani stopáž, která se z hodinové jízdy prvního dílu natáhla na téměř 100 minut. Potenciál dějových odboček hlavního mácháčského příběhu navíc zůstává hrubě nevyužit, což se týká třeba hororových prvků legendy o rybích lidech.

I přes výtky je ale Párty Hárder velmi svěží vlnou do české komediální produkce. Nefunkční, omílané vtipy, jaké mají tvůrci v Česku v oblibě, tady prakticky nenajdeme. Střídá je stále originální použití kombinace situačně vyhrocených situací a té nejčernější formy humoru, kterou tuzemská kinematografie disponuje. Závěr filmu je pak v souvislosti s vyšším rozpočtem podstatně příjemnější, vizuálně nabitější podívanou než konec Párty Hárd.

Originalita bude pro Párty Hárder důležitá. Mainstreamové publikum, ke kterému má pokračování oproti jedničce díky kinodistribuci šanci se dostat, se s bizarním, útočným a místy velmi obskurním humorem Martyho Pohla nemělo šanci ještě seznámit. A pro tuto část publika bude Summer Massacre specifickou, ujetou letní komedií. Fanoušci jedničky mohou být úpadkem akčnosti mírně zklamáni, prvků na spokojené užití ostré jízdy na Mácháč je tady ale stále dost.

Co po škole? Přece párty!

K té sice povede dlouhá cesta…

… ale až přijde, bude to jízda.