Recenze BANGER.: Co jste ochotni udělat pro fame? Drogy, rap a móda v nekompromisním náhledu do života v nočním světě

„Tyvole Láďo, vždyť máš oči jak toffifee!“

Prorazit na hudební scéně je platonickým snem každého druhého člověka. Kolik z těchto lidí je pro něj ale ochotné udělat úplné maximum? Jste ochotní za fame riskovat životy několika desítek lidí? Adrenalinový osobnostní rozkol předkládá černý kůň české filmové scény Adam Sedlák v nekompromisní generačně-subkulturní výpovědi zvané BANGER.

Sám Sedlák na debatě po projekci uvedl, že diváci, kteří název nedokážou definovat, budou mít cestu k filmu podstatně náročnější. V rámci recenze pro neokrajové publikum si ale kratší osvětlení zaslouží – ve slangové parafrázi banger označuje úderný, neotřelý hudební projekt, který má potenciál ohromit určitou cílovou skupinu a stát se malým (někdy jen dočasným) fenoménem.

O vytvoření bangeru se pokouší i mladý hudebník Alex (Adam Mišík), který se snaží prorazit ve světě rapu. Ten je již unaven z neustálého podceňování okolím a pomalého progresu své hudební kariéry. Dává si proto nový cíl – dostat na svoji píseň jako hosta známého Sergeie Barracudu. Všechno ale nejde podle plánu, Sergei si za tzv. feature řekne astronomickou částku a Alex, který se již dlouho pohybuje ve světě prodeje drog, ji s kamarádem Láďou (Marsell Bendig) během několika hodin musí sehnat. Na přeprodej „čistého zboží“, kterým se Alex proslavil, ale bude muset zapomenout.

Nakolik zní popis základního děje banálně, natolik to film dokáže přetavit v kombinaci se společenskou přirozeností do funkčního celku. Zmíněný nástřel generační výpovědi není nadsázkou – aktivní slang, prostředí (natáčelo se v atypickém prostoru štvanického klubu Fuchs2, který se v reálu rapovým akcím v dramaturgii spíše vyhýbá, zde ale úspěšně vytváří těžkou, stísněnou atmosféru) a neustálá přítomnost vysněného cíle vytvoření úspěšné skladby nenastavuje divákům filtrační bariéru, ale navzdory režisérovým slovům funguje jako náhledová pozvánka.

Přirozenost zde kromě prostředí vytváří hlavní postavy. Alex je spíše než prototyp drsného macho muže, jak si lídry rapových scén někteří dlouhodobě projektují, poměrně slušným mladíkem, který ví, v jakých situacích nepřekročit meze. Zároveň má ale jasně zafixované, že pro úspěch na poli rapu musí žít na hraně a podniknout rizikové, nepopulární kroky – jako například říznout kokain jiným fetem za cenu možného nebezpečí pro nákupce.

Moderní přístup k psychotropním látkám se ukáže jako základní stavební kámen.Moderní přístup k psychotropním látkám se ukáže jako základní stavební kámen. Režisér si uvědomuje, že až socialistický přístup společnosti ke drogám, kdy jakékoliv sympatie k látce téměř automaticky znamenají komunitní odsouzení, je v západní společnosti pasé. Sedlák se v Bangeru i prostřednictvím kroků hlavních postav (smíchání kokainu s další drogou znamená větší množství, ale horší kvalitu) snaží poukázat na skutečnost, že tabuizace drog nevede ke snížení jejich užívání, ale mnohdy k nebezpečí kvůli neznalosti principů výroby, distribuce a přeprodeje.

V Alexovi se perou dvě odlišné stránky osobnosti, jejichž prolínání ale místy sahá do zvláštní absurdity. Musí například nahrát banger ještě dnes, protože jeho dosavadní láska Sára (Anna Fialová) ho jinak navždycky opustí. S ní se pojí i skupina tzv. Pátečníků (alegoricky odkazujících na prvorepublikové intelektuální sešlosti kolem Karla Čapka), tedy grupa úspěšných bílých mužů sestávající z designérů Jana a Davida Černého či satirika Martin „Mikýře“ Mikysky, do kterých Alex projektuje vlastní předpojatost, která mu v průběhu snímku neustále podkopává nohy.

Alexova neustále přítomná váhavost, sebereflexe a nejistota působí věrohodně, ruku v ruce s laxností, flegmatismem a jednoduchostí Ládi tak ve dvojici tvoří to, čemu se říká „bejt real“, tedy opravdovost a upřímnost. Jejich hrbolatou cestu esteticky doplňuje vizuální stránka Dušana Husára, jehož energickou iPhonovou kameru doplňují prostřihy legendárních virálních videí souvisejících nejen s rapovou subkulturou. Ikonického Tylera Durdena tak na plátně doplní pejsek s kočičkou vařící trochu jiný dort, ze kterého „Svartovi bude hodně“.

Sedlák po celou stopáž balancuje na poli komedie a seriózního dramatu, což se mu především v první polovině velmi slušně daří. Mnohdy až extrémně komické situace společně s fenomenálním Marsellem Bendigem v roli Ládi tvoří energickou jízdu, která ale s morálními aspekty nemůže jít dohromady věčně. Brzda svědomí předjímá temné, avšak nebezpečně realistické scény, které vrcholí úderným závěrem, nekompromisně ukončujícím jízdu na hraně zákona.

BANGER. není dokonalou interpretací cesty za slávou, je však detailním, citlivým a velmi přesným zachycením adaptace v nočním světě, kde fame a peníze hrají první housle a jakýkoliv ohled na city a svědomí znamená krok zpět. Zohlednění těchto každodenních faktorů ale dělá z filmu na české poměry jedinečné uvedení do specifického kulturního světa. Adam Sedlák po komorním psychologickém body hororu Domestik potvrzuje, že je schopný pracovat s trendy, porozumět těžkým krokům a originální nadčasovost vyždímat do posledního kousku.

Neohlížej se.

BANGER.
(Foto: Bontonfilm)

„Prej máš nejlepší zboží ve městě.“

BANGER.
(Foto: Bontonfilm)

„Není to moc uchcaný?“

BANGER.
(Foto: Bontonfilm)
75%

BANGER.

BANGER. není dokonalou interpretací cesty za slávou, je však detailním, citlivým a velmi přesným zachycením adaptace v nočním světě, kde fame a peníze hrají první housle a jakýkoliv ohled na city a svědomí znamená krok zpět. Zohlednění těchto každodenních faktorů ale dělá z filmu na české poměry jedinečné uvedení do specifického kulturního světa. Adam Sedlák po komorním psychologickém body hororu Domestik potvrzuje, že je schopný pracovat s trendy, porozumět těžkým krokům a originální nadčasovost vyždímat do posledního kousku.

  • Hodnocení